aneb vesmír je myšlenka na lásku
Archetypy anima a animy v lidském nevědomí/ Markéta Jurištová 2024
Kapitola I.
„Skoro všechny nemoci jsou od nervů, jenom syfilis je od lásky.“ Znáte to staré lidové rčení? Mě přijde úžasně zajímavé jak přesné znalosti měli naši předkové a kolik moudrosti se skrývá ve starých příslovích, rčeních, pranostikách a dokonce i v samotných slovech. Dnes by lidová moudrost zněla asi takto: „Většina onemocnění, kromě pohlavně přenosných, je psychosomatická“. A asi by tato informace nebyla daleko od výsledků posledních lékařských výzkumů. Na jednu stranu je fajn, že to víme, na druhou stranu, je problém sehnat v dnešní době volný termín u psychologa -terapeuta.
Pokud jste už četli některý z mých článků o snech a nevědomí, asi už tušíte, kam mířím. K další lidové moudrosti, která zní: „Nejlépe si člověk pomůže sám.“ Článků, knih a kurzů jak zlepšit svoji psychickou pohodu, naučit se pozitivně myslet, či meditovat, nebo jak být úspěšný v práci a celkově v životě, je nepřeberně. Myslím, že všechny tyto užitečné publikace a cvičení mají jedno společné, učí vás (mimo jiné) jak být v souladu sám se sebou, jak být nejlepší variantou sebe sama. To je i podle mě velice důležité a samozřejmě to souvisí s psychikou a tím pádem se zdravotním stavem každého člověka. Jen mám malou výhradu, nejste na to sami, nebo vlastně jste, ale ne tak úplně jak byste si mohli myslet.
Hned v úvodu ale musím zmínit, že nevědomí i vědomí jsou fenomény, které vlastně vysvětlit neumíme a asi nikdy umět nebudeme. Takže byste měli všechny texty s touto tematikou brát jako domněnky, teorie, názory více či méně opřené o vlastní zkušenosti a zkušenosti jiných lidí -vědců, či filozofů, prostě badatelů.
Takže začnu od začátku. Určitě vás někdy napadla otázka, kde se bere lidská duše, když přichází na svět nový člověk, vynoří se z nevědomí?
V podstatě ano. Když se narodí miminko, jeho Já je samozřejmě pouze nevědomé, zformuje se jako nový, zatím plně ponořený ledovec v oceánu nevědomí. Vědomí se vynořuje postupně a zhruba ve třech letech si dítě začne uvědomovat samo sebe jako samostatnou bytost. Lidská duše ale není jen ženská, nebo jen mužská, má v sobě energii obou pohlaví. Podle fyziologie (zpravidla) pak jeden druh energie – osobnosti převáží a člověk se identifikuje jako chlapec, nebo dívka. Tato osobnost je pak vědomá a v nevědomí zůstává energie opačného pohlaví. Jung nazval nevědomou vnitřní osobnost muže animou, a vnitřní osobnost ženy animem. Může vám to připadat zvláštní, ale na vývoji těchto vnitřních energií-osobností velice záleží, odráží se od nich totiž vědomý život jedince, jeho vztahy s ostatními lidmi, samozřejmě hlavně v partnerských vztazích, ale nejen v nich. Jung říká těmto vnitřním osobnostem archetypy, můžeme si je představit jako takové vzory typicky mužského a typicky ženského chování.
„Anima je zosobněním všech feminních psychologických tendencí v mužské psýché, jako jsou například neurčité pocity a nálady, prorocké předtuchy, vnímavost k iracionálnímu, schopnost osobní lásky, cit pro přírodu a v neposlední řadě vztah k nevědomí.“ Marie-Louise von Franz
Jung tvrdil, že když si muž neuvědomuje svoji ženskou stránku, může ho jeho anima zcela ovládnout a destruktivně ovlivňovat. Povaha a personifikace animy je většinou utvářena matkou. Pokud osobnost matky vzbuzuje u syna negativní pocity, anima má tendenci se projevovat podrážděně, depresivně, potlačuje sebedůvěru. Takovou typickou ukázkou negativního ovlivnění jsou závislosti, například alkoholismus, nebo hraní na automatech, případně sebevražedné tendence (anima pak představuje takzvanou „femme fatal“). Naopak, když si muž uvědomuje svoji ženskou energii, inspiruje se tím k vlastní celosti a vyzařuje z něj přirozená vnitřní síla.
Jak integrovat animu? Je potřeba jí vykázat meze, jde tedy o vnitřní sebekázeň, disciplínu, schopnost poručit si „a dost“. Připomíná to trochu krocení divé zvěře, drezúru uvnitř mužské mysli. Nemá to ale nic společného s chováním k ženám v reálném životě. Ukázkou zvládnuté animy je muž, o kterém se říká, že je gentleman.
Naproti tomu vnitřní mužský aspekt v nevědomí ženy, animus, je něco jako přesvědčení, pevný názor, který častou souvisí s osobností otce.
„Otec dává dceřinu animovi zvláštní zabarvení nevyvratitelných, nezpochybnitelných „pravdivých“ názorů-názorů jež nikdy nezahrnují osobní realitu ženy samé, takové jaká je.“Marie-Louise von Franz
Žena v zajetí svého anima může být zablokovaná v názorech jak věci „mají být“ (velký pozor by si měly dávat aktivistky a různé uvědomělé bojovnice za jakákoliv práva), může ale také spřádat chladné intriky, podléhat polovědomým destruktivním náladám, nebo se třeba rozhodne udržet své děti při sobě a nedovolí jim navázat partnerský vztah. Animus drží svoji ženu žárlivě jakoby o samotě ve světě vnitřních přesvědčení, například alkoholičky pijí samy, jen se svým destruktivním animem.
Každá žena má osobní zkušenosti s projevy svého anima, jen si je ne vždy uvědomuje. Často je to tvrdohlavé přesvědčení při hádce, pocit, že mám pravdu a druhý to prostě musí pochopit. Pokud jsme schopné i v této situaci začít uvažovat a připustit, že se můžeme mýlit, začínáme anima integrovat. Když si ještě uvědomíme, že animova žárlivá snaha o izolaci „své“ ženy je jen určité nepochopení situace (věci mohou být jiné než na první pohled vypadají) a možná i nedostatek sebevědomí, protože animus nás má opravdu velice rád, máme k dispozici v nevědomí obrovskou láskyplnou tvořivou energii. Tak jako je práce s animou muže spíše drezúrou, ženského anima je potřeba ovládnout soucitem (i se sebou!) a přátelstvím (i k sobě!).
Pokud o vás říkají, že jste dáma, váš animus je s největší pravděpodobností dobře integrován. Můžete si být jisti, že manželský pár dámy a gentlemana má v nevědomí sehranou dvojici anima s animou.
Takhle nějak si tuto sehranou dvojici představuje AI:
Anima a animus jsou vlastně „obyvatelé“ nevědomí, jsou dokonce něco jako naši vyslanci a lobbisté v kolektivním nevědomí. Když jsem měla svoji první lucidní vizi na přání, můj animus se mi ukázal jako muž u brány, osoba, která hlídá hranici (vědomí a nevědomí).
„V ten moment začali lidé z parku odcházet a já jsem se k nim přidala. Procházeli jsme bránou, ve které stál mladý muž, který mi byl trochu povědomý, ale nevěděla jsem odkud. Když jsem ho míjela, chytil posledními články prstů své ruky poslední články prstů mé pravé ruky. Naše prsty se do sebe na pár vteřin zaklesly, bylo to jako zvláštní druh pozdravu. Když jsem se pak probudila, dotyk v konečcích prstů jsem ještě stále cítila.“ pro zajímavost si zkuste představit jak by mohlo vypadat symbolicky zjednodušeně takové zaklesnutí konečků prstů ☯︎
Jsem přesvědčena, že je velice žádoucí, aby tyto opravdu čarovné energie s námi spolupracovaly. Nejen pro psychické a fyzické zdraví je dobré mít tyto entity za milého přítele či přítelkyni. Zkuste se na ně, pro začátek, ráno usmát do zrcadla, budete mít hezčí a zdravější den.
Kapitola II.
Energie našich nevědomých součástí, animy a anima, jsou pro vědomý život velice důležité, protože jej z velké části determinují. Pokud vědomá a nevědomá energie spolupracují, vzájemně se neoslabují, jedna druhou nepohlcuje, můžeme mluvit o harmonii, takzvané celosti (jak uváděl C.G.Jung). Tato harmonie není významná jen pro psychické nastavení člověka, ale také pro jeho fyzickou odolnost, pro jeho zdraví.
Určitě znáte čínský symbol Jing a Jang, dvě spojené části jednoho celku, světlo a temnotu. Bez světla nemůžeme prostoupit temnotu, bez temnoty by existence světla nedávala smysl. Světlo je analogií mužské energie, je to paprsek, který proniká do temnoty, ženské energie, která jej obklopuje. Mužskému elementu se také říká „logos“, který chápeme jako řád, určitá pravidla, naproti tomu ženská energie je takzvaný „eros“ – vztahy, emoce, souvislosti, dá se zřejmě chápat i jako určité porušení pravidel a jejich kontrolu, jestli stále (v čase)dávají smysl. Tyto elementy by měly spolupracovat, jeden uznávat druhý jako partnerský, doplňující.
Myslím, že potvrzení tohoto principu se mi dostalo i v symbolické vizi, před kterou jsem v lucidním snu požádala nevědomí o první lekci komunikace.
“ Otočila se (černá žena) a zeptala se mě, co si myslím o porušování pravidel. Nevím proč, ale odpověděla jsem jí, že některá pravidla by se měla revidovat, jestli stále odpovídají tomu, co měla původně za smysl, kvůli čemu byla vytvořena. A ještě jsem dodala, že jinak nemám nic proti pravidlům. Asi byla moje odpověď v pořádku, protože černá žena požádala asistentku o jídlo, abychom spolu poobědvaly. Asistentka odešla někam pryč alejí mohutných stromů. Potom se stalo něco nečekaného. Stromy, které bíle kvetly, jako lusknutím prstu znova začaly rozkvétat nádhernými bohatými růžovými květy. Byla to překrásná podívaná, nemohla jsem se vynadívat na tu úžasnou scenerii, stromy rozkvétaly jeden za druhým, květy se otevíraly. Z naprosto úchvatných, sněhově bílých kornoutků se stávaly ještě krásnější fantastické růžové kaskády květů.“ Bílá kniha lucidních snů – Průvodce (2021)
Anima -obraz mužské duše
Před nedávnem můj manžel ráno prohlásil: „Měl jsem sen a je to zvláštní, byla tam nějaká ženská, která furt říkala, že Tě mám pozdravovat. Vůbec nechápu proč…tak Tě teda od ní pozdravuju.“ Přiznám se, že mi tím udělal velkou radost, myslím, že jsem dostala pozitivní vzkaz od jeho animy. OMG! O animě jsem se už zmínila v předchozím článku, tentokrát si o této temné energii v mužském nevědomí řekneme více.
Anima i animus jsou takzvané archetypy. Není moc snadné si představit, co výraz archetyp vlastně znamená, pouhé rozložení na složky „arche“ (pra-starý) a „typ“ (vzor) nám moc nepomůže. Dalo by se říci, že archetypy představují jakési instinkty primitivní temné psyché. C.G. Jung vysvětloval, že archetyp není vlastně zděděná představa, nýbrž zděděný vzorec chování. Souhrn archetypů tak v podstatě tvoří obsah kolektivního nevědomí, je to „množství typických základních zážitků“. Archetyp by se také dal přirovnat k výrazu, který používal Platón, „idea“, rozdíl je ale v určitém poslání a dynamice, archetypy se totiž svým působením stále aktualizují životem každého jedince a ukládají do kolektivního nevědomí.
Archetypy mají dvě úrovně, jednou je jakási osobní individuální složka, která je typická pro určitého jedince. Já ji chápu jako takovou zjevnou část, která je nám nejblíž, je vlastně v bráně do nevědomí. Díky této složce podle mě i archetyp identifikujeme, poznáme k čemu se vztahuje. Druhá úroveň archetypu je hluboce ponořená v kolektivním nevědomí, zahrnuje všechny zkušenosti lidstva spojené s konkrétním archetypem.
Jak jsem psala dříve, člověk se rodí s energií obou pohlaví, ženskou i mužskou. Jedna energie se dostane do vědomí, jedna zůstává nevědomá. Jedna bez druhé nemůže existovat a navzájem se stále ovlivňují. Chlapec je tedy se svojí nevědomou ženskou energií, animou, spojen od narození a proto je celkem jasné, že tato energie je silně ovlivněna osobností jeho matky. Není to ale tak, že by matka byla animou, ale skrze animu se vytváří obraz matky jako ženy, přičemž archetyp animy je dědičný, to znamená, že každý muž dědí esenci zkušeností svých předků s ženstvím. Vztah matky a syna (dcery a otce) je karmický – osudový a tím ovlivňuje nejen povahu, ale především postoj jedince k opačnému pohlaví a tím i k energii, která toto pohlaví reprezentuje v nevědomí.
„Anima se může jednou zjevovat negativně a jindy pozitivně. Jednou jako bohyně, jindy jako děvka.“ Lutz a Anette Muler
Takže, co může muž udělat pro to, aby jeho vztah s animou fungoval k oboustranné spokojenosti?
- Přijmout fakt, že anima existuje, že uvnitř muže působí „temná- neznámá“ ženská energie a ovládá jeho myšlení a chování. Anima muže většinou nutí vrhat se do vztahů, je na pozadí jeho citů vůči ženám obecně.
- Zamyslet se nad svým vztahem s matkou a odpoutáním od ní. V některých primitivních kulturách je akt odpoutání od matky řešen jako rituál. V češtině máme krásné slovo „jinoch“, chlapec se stává jiným, už není maminčin, je jiný, jinak se chová. Pokud muž ke své matce příliš vzhlíží (skrze projekci animy – s jakousi božskou posvátností) pak později (po odpoutání , pokud k němu dojde) bude podobné nadlidské vlastnosti hledat u své partnerky, kterou pak bude přeceňovat nebo naopak nenávidět. Projekce nejsou produktem já (nemůžeme za ně), ale produktem nevědomí. Odpovědnost tedy neseme jen za to, že je včas rozpoznáme a tím vyrušíme.
- Pokusit se s animou propojit (meditace, sny).
Obecně se dá říci, že v první polovina života je výzvou k osvobození od fascinace animou – obrazem matky, muž by tím ale neměl ztratit své mužství. V druhé polovině života by se muž měl postupně stát filosofem (milující Sofii-moudrost- nejvyšší stadium animy), to znamená nalézt trvalé spojení se svou animou a neztratit jej.
Pokud se integrace animy nepodaří, nebo ji muž ignoruje, hrozí, že ho anima ovládne. To se může projevit například ztrátou lidskosti, zkostnatělostí, fanatismem, lpěním na zásadách, ledabylostí, slabošstvím s tendencí k závislostem, hlavně alkoholismu, nebo také jako vrhání se střemhlav do životních situací bez rozmyslu. Archetypy totiž nemají za úkol člověka zachraňovat, mají ho něco naučit, dotlačit ho k pochopení, přinést zkušenost, někdy i fatální a destruktivní.
Pozitivní anima se pro muže stává rádkyní, inspirací, propojuje jej s přírodou, pomocí ženské energie prohlubuje jeho intuici a umožňuje používat spirituální magii (šamani se občas oblékají do ženských šatů). Dokáže také emočně harmonizovat osobnost muže.
Kapitola III.
Vždy, když píšu o archetypech animy a anima, nejde mi popisovat výlučně jen jeden z těchto archetypů bez odboček k druhému. Není tedy možné úplně odlišit text, který se váže jen k animovi, nebo jen k animě. Asi je to tím, že tyto dvě energie jsou nerozlučně spjaté a nedají se oddělit ani při jejich zkoumání. Přesto se pokusím tento článek věnovat spíše mužské osobnosti-energii uvnitř ženy, animovi, ke kterému mám samozřejmě osobní vztah.
Nevím, jestli si každá žena svého anima uvědomuje, což je první podmínkou pro jeho přijetí a integraci, pokusím se tedy více přiblížit, jak tuto energii v sobě aspoň trochu identifikovat. Budu tedy v tomto článku oslovovat ženy, ale pánové zde určitě také najdou zajímavé informace.
Dámy, pamatujete se na pohádky, které jste poslouchaly v dětství a na určitý pocit, nebo touhu, kterou jste u nich pociťovaly? Já si vzpomínám, že u mě to bylo přání být ochraňována. Chtěla jsem být pod ochranou nějaké tajemné bytostí, třeba draka, nebo hodného čaroděje. Toto přání časem vykrystalizovalo do docela racionální úvahy a časté výčitky mým rodičům :“Proč nemám staršího bratra?“ Hypotetický starší bratr pro mě byl pravděpodobně takovou první nevědomou stopou energie anima. Myslím, že pokud bych v realitě staršího bratra měla, asi by má racionalizace nevědomého přání byla jiná.
Pozdějším pohádkovým přáním, které v sobě nese animovu energii, je takzvaný „princ na bílém koni“, představa ideálního partnera. Podobný náboj má i tajemný neznámý cizinec, který se klidně může (ale samozřejmě nemusí) pohybovat na hraně zákona (Černý tulipán, Zoro mstitel, atd). Celý literární žánr „červené knihovny“ pracuje v podstatě s archetypem anima a vydavatelé romantických knih i producenti filmů na něm docela hezky vydělávají.
Touto romantizací osobnosti anima se ženy (dívky) tak nějak izolují od reálného světa s reálnými lidmi. Čekají na svého prince a mají tendenci svého vysněného dokonalého hrdinu odhalit v nějakém muži. Výsledkem bývá často zklamání, které stojí za rozchody prvních lásek, nebo také rozvodovými řízeními a šrámy na duši. Nárazem v reálném životě se tak žena vlastně konfrontuje s animem a tím je schopna odlišit svoji vnitřní nevědomou touhu (sycenou energií anima) od skutečného života s muži. Ne vždy je ale tato konfrontace pochopena a některé ženy dál vyhledávají svůj vysněný ideál, čekají na setkání s tajemným cizincem, nebo mohou podlehnout jiné romantické představě.
Pokud se tedy žena od energie svého anima v jistém smyslu neodvrátí a neunikne mu, vývoj její osobnosti (samozřejmě včetně nevědomé složky) se zastaví. V tomto období například dívky vstupovaly do kláštera, jejich život se pak realizoval v duchovní sféře (zde se animus transformoval do božské bytosti). V jiných případech, jestliže se žena nechá svým animem izolovat, může propadnout závislosti, nejčastěji na alkoholu. Všimněte si, že muži alkoholici, často pijí v přítomnosti jiných mužů, naopak, ženy alkoholičky, zpravidla o samotě.
Přemýšlela jsem také nad tím, jak souvisí problematika týraných žen s tématem anima a animy. Myslím si, že i tady je jedním z důvodů přerušení vývoje osobnosti v nevědomí, kdy animus zůstává ve fázi, kdy svoji ženu izoluje v romantických snech. Nechává tím ženu napospas tyranovi, který (pod vlivem zlé animy) místo aby podrobil drezúře vlastní nitro, ničí svoji partnerku a tím vlastně promítá animu do reality, kde ji trestá. Možná by pomohlo, kdyby se žena, která je obětí tyrana, pokusila svého vlastního anima posunout ve vývoji tím, že by se v reálném životě dokázala dostat z izolace vlastní vůlí (většinou je to o úplném přerušení kontaktů s konkrétním problematickým člověkem-tyranem). Potom by mohla žena požádat svého anima o pomoc a tím objevit svoji skrytou sílu. Tyrani mívají pro své oběti zvláštní kouzlo, které souvisí právě s archetypální energií. Pokud by žena tuto energii pocítila v sobě (ve svém animovi), odlišila by ji od svého tyrana a stala by se silnější a nezávislejší. Největším problémem totiž bývá, že se oběti násilí ke svému tyranovi vrací a upadají do romantických představ o napraveném hříšníkovi.
Energii anima můžete také pocítit v situacích, kdy vás ovládnou emoce, které úplně nechápete. Samozřejmě si to uvědomíte až po vychladnutí. Ptáte se samy sebe, proč mě tak vytočila poznámka kolegyně, manžela nebo email od zákazníka? Když se zamyslíte, není tam na pozadí zakomponované přesvědčení o nějakém řádu, pravdě, o něčem co je prostě dané a bylo porušeno nebo zpochybněno? Pokud ano, tak to je on – animus, který se ozývá z nevědomí. A pokud jste schopné si jeho hlas uvědomit, klidně i později, znamená to, že jej integrujete. Je to samozřejmě dlouhodobý proces, ale zde stoprocentně platí, že cesta je cíl.
A samozřejmě, anima můžete potkat ve snech, ale to si povíme příště, v kapitole o komunikaci s tímto archetypem.
Kapitola IV.
V minulých kapitolách jsem se snažila přiblížit vám fenomén archetypů anima a animy. Snažila jsem se, abyste se pokusili si představit něco tak nepředstavitelného jako je energie přicházející z nevědomí. Tentokrát to bude asi ještě náročnější, chtěla bych vám totiž animu a anima představit osobně.
Jak jsem již naznačila dříve, se zosobněním archetypů se můžeme potkat (a opravdu potkáváme) ve snech, nebo snových vizích. Postavy, které demonstrují energii animy či anima jsou samozřejmě symbolické. Mohou na sebe brát podobu lidí i zvířat. Nenajdete je ale vždy v každém snu. Občas vycítíte, že to co, se vám zdálo, mělo jakýsi jiný charakter, že to nebyl příběh využívající zkušenosti a scenerie z běžného dne. Jde to těžko popsat, ale něco vám říká, že sen, který se vám zdál, byl nějak ojedinělý, nechci říct úplně výjimečný, ale během dne si dáváte otázky: „Co to sakra bylo?“, “ Jak se mi to dostalo do hlavy?“, „Proč na ten divný sen vůbec myslím?“
Myslím si, że energii v nevědomí lze také definovat, jako nějakého neznámého mystického tvora uvnitř naší duše. Já sama jsem od dětství, jako mnoho dalších lidí, fascinována draky. Tetování s motivem draka je velmi časté (i mě jeden sedí na rameni), filmy a seriály o dracích budí všeobecné nadšení. Lidé prostě v symbolu draka opravdu cítí nějakou výjimečnou, tajemnou, přitažlivou a neznámou energii. Nechci tím samozřejmě říct, že všichni lidé to takto cítí, samozřejmě je to jen určitá část populace. Někdo může energii uvnitř sebe spojovat spíše s nějakou andělskou bytostí.
Nejlepším způsobem jak popsat postavu představující archetyp, je popis nějakého konkrétního snu, nejlépe lucidního, abychom měli větší jistotu, že snová bytost opravdu archetyp představovala. Stav vědomí, zvaný lucidní sen, totiž dovoluje snícímu dát snovému prostoru konkrétní požadavek a vize, která potom následuje, je odpovědí. Můžeme se tedy s velkou dávkou jistoty podívat na konkrétní snové vize lucidních snílků a na nich si ukázat zosobnění archetypů animy a anima.
Při své praxi jsem se setkala s lucidními vizemi několika lidí (samozřejmě i svými), mohu se tedy pokusit na těchto příkladech ukázat, jak archetypy anima a animy mohou vypadat.
Drak jako anima-dračí královna
„Po chvíli som sa zapozeral na oblohu. Vysoko na nej som uvidel letieť dvoch drakov. Ihneď, ako som na nich zameral snovú pozornosť, prileteli ku mne a jedna z nich ( dračica ) sa mi prihovorila.
Predstavila sa mi pod menom T…….. a dodala, že je kráľovná drakov.
Zaujímavé, pomyslel som si. Taktiež mi prezradila, že ma v mojich snoch už v minulosti párkrát navštívila (táto informácia ma zaskočila najviac a úprimne i potešila – bral som to ako česť, že ma do sna prišla navštíviť samotná kráľovná drakov a to nie prvýkrát). Pokračovali sme teda v rozhovore a ja som sa jej po chvíli opýtal, či by som si na jej obrovskom dračom chrbte mohol zalietať. Ihneď odpovedala áno, no najskôr som mal pre ňu splniť jednu úlohu. S radosťou som súhlasil a všetky jej pokyny úspešne splnil. Čo však nasledovalo som nečakal. Zrazu prehlásila, že na jej chrbte letieť nebudem. Nesmierne ma jej slová zaskočili a zároveň sklamali. Nečakal som, že po splnení úlohy nedodrží svoj sľub. Bol som z toho natoľko sklamaný, že som sa v tej chvíli v lucidnom sne po prvýkrát rozplakal. Smútok sa šíril v celej mojej bytosti a priestore.
Som presvedčený, že plač so smútkom boli iba vyvrcholením situácie a všetkého boľavého, čo som v tej dobe nosil vo svojom vnútri a prenášalo sa to aj do môjho snívania.
Plakal som, veľmi intenzívne, no nie dlho. Už po chvíli sa môj smútok začal meniť. Vďaka udalosti som sa dokázal konečne zahĺbiť do seba a to spôsobilo, že sa všetok môj zármutok odrazu zmenil na vnútorný oheň a osobnú silu, ktorú som v tej dobe tak márne hľadal. V celej svojej bytosti som pocítil nával energie a v tom momente som sa premenil na obrovského, tieňového draka a odhodlane vyletel smerom k oblohe.
Plný pocitu znovu nadobudnutej moci som letel do výšok a sen sa pomaly rozplýval… Po zobudení som ostal ležať bez pohnutia. Smútok sa vytratil, no sila ostala. Uvedomil som si, že kráľovná drakov, T…….., ma v sne učila. Naučila ma spoľahnúť sa na svoju vlastnú, osobnú silu a nie na niekoho iného (v tom prípade na ňu). Pomohla mi uvedomiť si, že v sebe stále nosím dostatok sily a oblohou dokážem letieť aj sám ( kráčať životom ). A toto symbolické uvedomenie som si preniesol aj do bežného života.“
Dračice v tomto snu-snové vizi symbolizovala Animu, archetypální ženskou bytost na „druhé straně“ reality ( v nevědomí), která na sebe vzala roli učitelky.
DRAK JAKO ANIMUS – DRAČÍ KATEDRÁLA (Má vlastní vize)
„Běžela jsem a vznášela se po chodbách katedrály a volala : „Draku, draku!“ Uvědomovala jsem si, že můj hlas zní jako volání malého dítěte. Nakonec jsem uviděla mohutné schodiště, které vedlo dolů. Bylo opravdu velice široké a mě napadlo, že by mohlo vést k drakovi. Vrhla jsem se tedy ze schodů dolů, běžela jsem, padala a letěla, až jsem se dostala do nějakých velkých podzemních prostor, kde byl obdélníkový bazén. Podívala jsem se do něj a v tmavé hlubině , která vypadalo jako propast, jsem v temnotě uviděla dvě červené oči a stín hlavy, která se na mě z podzemí dívala. Zavolala jsem do té propasti: „No konečně! Pojď nahoru draku. Nebojím se, opravdu!“ Země se začala chvět a z hlubin začal stoupat drak. Pořád jsem říkala dokola: „Nebojím se, nebojím se, jen trošičku.“ Přestala jsem se dívat dolů a sedla jsem si radši vedle bazénu, Čekala jsem, až se drak vynoří. Hluk byl stále větší a větší, zněl jako zesilující se hudba. Trochu jsem se obávala, co uvidím na hladině a také, jestli drak svým tělem okraje bazénu nezničí. Na hladině se ale objevila místo draka jen jakási pitoreskní postava klauna s kloboukem. Trochu se mi ulevilo ale pomyslela jsem si zklamaně. „Tak toto je vážně ono, to je jako všechno?“. Když tu se náhle vynořila z bazénu žena, byla obrovská a překrásná, s diamanty v obličeji. Jakoby obživla nějaká monumentální antická socha. Zeptala jsem se jí, jestli ona je ten drak. Řekla mi, že ano, že je chvíli drakem a chvíli má tuto podobu.“
V tomto případě se, díky mému strachu, mužská energie manifestovala jen jako část osobnosti, je zde ale dobře vidět dualita. Jedna energie, mužská, je v hlubinách a pokud vystoupí na povrch, transformuje se na ženskou a jakoby božskou. Myslím, že jsem se v této vizi obávala oprávněně, energie anima je obrovská a rozbourala by nejen okraje bazénu. Přeměna do ženské bohyně je bezpečné řešení a myslím, že krásně ilustruje, jak nevědomí citlivě přistupuje k naší psychice.
Není nutné abyste takovou mystickou podobu archetypu ve snech přímo zažili, symbolika může být i v relativně civilních postavách (muž s kloboukem, žebračka, prostitutka, učitelka, bezdomovec, prodavač, učitel, atd), také zvířata nebo i věci mohou tuto energii symbolizovat. Já osobně mám zkušenost s mluvícím černým kocourem. Obecně ale lze říci, že osoby opačného pohlaví ve snech jsou častěji archetypální a mají v sobě náboj animy, či anima, naopak postavy stejného pohlaví zobrazují nějakou vaši složku (může to být i komplex) nebo archetyp bytostného Já (to se stává bohužel velice zřídka). Pokud jste lucidně snící, můžete s těmito postavami ve snu navázat vědomý kontakt a tím komunikovat. Pokud se do snu probudit neumíte, můžete si sny zapisovat, odhalit tuto archetypální složku a snažit se odhadnout, co je poselstvím, informací z hlubin nevědomí.
V bdělém životě nemáte sice moc možností, jak identifikovat tyto nevědomé energie, ale dá se říci, že vždy když ustoupí vaše vědomí, dostane se nevědomí blíže povrchu. Bývá to v emočně vypjatých situacích (např. hádka s partnerem, ponížení v zaměstnání, telefonát s tchýní…), při ohrožení života (což je vlastně také emočně vypjatá situace, vysvětluji tím tzv. „faktor třetího člověka„), nebo vysilujících tělesných výkonech, při orgasmu, hluboké meditaci, nebo při požití látek, které vědomí ovlivňují.
Třeba i takový alkohol dokáže celkem hezky anima, nebo animu povytáhnout ven. Jak se chováte, co cítíte, když máte hladinku, nebo třeba i víc? Musíte ale vzít v úvahu svůj věk a tělesnou výkonnost. To, že po padesátce při požití alkoholu spíše usínáte, mluví více o stavu vaší tělesné schránky, než o osobnosti anima (v mém případě).
Možná se vám to bude zdát bizarní, ale myslím si, že vzkaz z vědomí svému nevědomému souputníkovi můžete předat i prostřednictvím zrcadla. Už jsem to zmínila v prvním textu této série, ranní úsměv na sebe do zrcadla dělá divy. Také vylíčení nějakého problému tváří v tvář sobě může být úlevné a nezřídka pak dostanete nějakou zpětnou vazbu ve snu. Jak ale platí všeobecně, nic se nemá přehánět, ať vás neodvezou k Chocholouškovi do blázince.
Kapitola V.
Pamatujete se na článek o nevědomí? Popisovala jsem v něm velkou vodní planetu, na jejímž povrchu jsme my, žijící lidé, jako krystalky napůl ponořené v oceánu nevědomí. Zkuste si představit, že tyto krystalky mají tvar malých kuliček. Polovina kuličky nad hladinou je naše vědomá energie a ta pod hladinou je nevědomá (opačného pohlaví). Na svět totiž přicházíme celí, jsme jedno, složené ze dvou energií (Jing a Jang), ze dvou psychických entit. Malé děti jsou zpočátku téměř celou svojí bytostí ponořeni do nevědomí, až později vyplave jedna polokoule jasně na hladinu.
Jak jsem psala v již zmíněném článku, oceán nevědomí je plný různých proudů a v hlubinách je pak obrovský vír, který drží celou planetu pohromadě. Je pochopitelné, že proto, aby se kuličky udržely jakž takž na hladině, je potřeba rovnováha a také spolupráce obou energií, vědomé i nevědomé. A o tom to, podle mého názoru, je. Celé je to rovnováze a spolupráci – integraci mužské a ženské energie, o integraci muže uvnitř ženské duše (animus) a ženy uvnitř mužské (anima).
Kulička se na hladině může zmítat, točit, proudy ji budou hnát různými cestami, ale pokud bude v rovnováze (nebo se bude o rovnováhu aspoň snažit) bude stabilnější a odolnější. Vývojem našeho vědomého Já se tedy zákonitě nějak vyvíjí také naše nevědomá stránka.
Lidé si už velice dávno všimli známek něčeho iracionálního, nevědomého uvnitř vlastní duše, a své zkušenosti s touto silou vtělili do pohádek, mýtů a vyprávění. C.G. Jung podle hrdinek těchto příběhů nazval vývojová stadia integrace animy.
Vývojové fáze Animy
Eva – první žena, která byla vyhnána z ráje. Je to počáteční stadium, instinktivní, živočišné, zkušenosti s ženskou energií jsou silně provázané s pudy: vztahem mezi dítětem a matkou, později s reprodukčním pudem, sexualitou.
Helena – určitě se vám vybaví krásná Helena z Tróje, kvůli které se dokonce vedla válka. Tato fáze je plná romantiky a krásy. Určitě je zde také silná vazba na sexualitu, ale je více kultivovaná, společensky přijatelnější, nazvali bychom ji spíše erotikou. Je zde důležitá i osobnost milované ženy.
Marie – panna, matka Ježíše, další stupeň vývoje animy. Představitelka lásky, která přesahuje pudové stránky cítění, umožňuje hluboký vhled, sebeobětování, intuici a přesahuje do duchovní sféry.
Sofie – moudrost sama, nejvyšší stadium, které vede k novému poznání. Muž jehož anima dosáhla tohoto stadia je mudrc, filosof (filein=milovat, sofia= moudrost), to znamená, ten kdo miluje moudrost. Integrace je úplná, kulička je bezpečně rovnovážná a mohou se dít zázraky. Sofia spolupracuje se svým vědomým protějškem a je nápomocná při cestě za vyšším poznáním.
Muž tato stadia může sám na sobě identifikovat svým postojem k ženám obecně, z reakcí okolí na svoji osobu, nebo z reakcí či potřeb svého těla. Mládí až do středního věku je přirozené pro období prvních dvou fází. Pro rovnovážný vývoj animy je v tomto období hlavně důležité citové odpoutání syna od matky, odpoutání od fascinace matkou.
Vývojové fáze Anima
„Animus, stejně jako anima, vykazuje čtyři fáze vývoje jako mužské obrazy v ženských snech nebo fantaziích. Nejprve se objevuje jako zosobnění pouhé fyzické síly – například jako atletický šampion nebo „svalovec“. V další fázi má iniciativu a schopnost plánované akce. Ve třetí fázi se animus stává „slovem-logem“, často se objevuje jako profesor nebo duchovní. Konečně, v jeho čtvrtém projevu je animus inkarnací smyslu. Na této nejvyšší úrovni se stává (stejně jako anima) prostředníkem duchovní zkušenosti, čímž život získává nový smysl. Dává ženě duchovní pevnost, neviditelnou vnitřní oporu, která kompenzuje její vnější měkkost. Animus ve své nejrozvinutější podobě někdy spojuje mysl ženy s jejím duševním vývojem a může ji tak učinit ještě vnímavější než by byl muž při své nejvyšší kreativitě. Právě z tohoto důvodu byly v dřívějších dobách ženy uctívány mnoha národy jako vědmy a věštkyně.“ C.G.Jung, Člověk a jeho symboly
Svalovec– instinktivní a biologická fáze, souvisí s reprodukčními pudy, sexualitou.
Poznámka: Mám takový pocit, že u děvčátek (ale i chlapců) se v dětském věku animus (i anima) manifestují spíše jako zvíře -zvířátka, děti si i často na zvířátka hrají, a až v pubertě by se dalo toto první stadium nazvat „Svalovcem“(u chlapců „Evou“).
Autorita– zde animus stojí za ženskou touhou po nezávislosti a kariéře, plánuje konkrétní věci, je inteligentní, vzdělaný, vytrvalý, důkladný a rozumný, nutí ženu, aby měla stejné vlastnosti. Pokud se žena nechá ovládnout těmito schopnostmi a ztratí ženskost (např.city), může být sice velice úspěšná, ale bude tvrdá, stane se z ní kariéristka.
Logos – animus má ve snech často podobu duchovního, učitele, profesora. Význam slov je u žen obsažen v nevědomí, jestliže žena argumentuje a dostane se do područí anima, není schopná kritického myšlení. Své názory pokládá za jediné správné, často to bývá kolektivní mínění, je ve společnosti správných lidí co dělají správné věci. Taková žena ztrácí svoji ženskost, eros je nahrazen logem.
Hermes – nejvyšší stadium anima, který získává vyšší moudrost (Hermes je poslem bohů) a předává ji ženě, jejiž život získává jiný smysl, působí jako průvodce duše (psychopompos) a zprostředkovává kontakt s nevědomím.
Animus může být úžasně kreativní nebo silně destruktivní, v závislosti na tom, jaký k němu máte vztah. Vnitřní krásu svého anima žena objevuje postupně, vrací se vlastně ke své podstatě, ke svým kořenům. Je vyrovnaná, má větší radost z práce, pěstuje kreativní koníčky, je inspirací svého manžela. Animus ve čtvrtém stadiu je pro ženu velkou oporou, dobrotivou silou v nevědomí a jednou z jistot.
Jak v sobě poznat animovu energii?
Snadněji poznáte jeho temné – nepříjemné působení. Zkuste se v negativních situacích trochu více pozorovat, mentálně se vzneste pár metrů nad zem a pozorujte sebe a ostatní aktéry z nadhledu.
- Animovy stopy budou ve vašich přesvědčeních a předsudcích. V kázáních, které věnujete okolním lidem.
- Máte někdy tendenci se podceňovat? Věty jako: „no to je mi podobné, to nikdy nedokážu, podívej se na sebe-jsi nemožná“. Ano, i zde je animova energie.
- Pokud cítíte odliv energie a vše se vám zdá šedé, cítíte se vyhořelá, prázdná, nejistá a pasivní, i to může mít na svědomí negativní aspekt anima. Animus má tendenci svoji ženu izolovat od okolí, chce aby byla jen s ním, nevadí mu, že bude zoufalá a nešťastná. Je tak trochu žárlivý a chce vás mít jen pro sebe, je to taková drsná forma lásky.
Jak integrovat anima?
Když postřehnete jeho působení ve výše uvedených situacích a dokážete se vůči jeho působení obrnit, máte vyhráno. Animus by totiž nad vámi neměl mít převahu, i když jeho obrovská energie ho k tomu předurčuje. Není to snadné, ale když v sobě najdete sílu mu vzdorovat, být sama sebou, získáte neocenitelného přátelského parťáka. Nebojte se ho oslovovat a žádat o pomoc, animus chce být pro vás užitečný, chce abyste si ho všimla a měla ho ráda.
Z vlastní zkušenosti mohu poradit, že anima není dobré trvale úplně ignorovat nebo umlčovat (i když někdy je to bezpečnější). Zkuste radši vymyslet jak dát této energii průchod, ale tak abyste neupozadila sebe, a své zájmy a především svoji ženskost (takže nepřehánět!). Můžete otestovat jestli vás nebude občas bavit nějaký spíše „jakoby mužský“ druh činnosti, třeba jízda na motorce, sportovní střelba, v podstatě adrenalinové sporty obecně (ona i posilovna je takové testosteronové prostředí) nebo řemeslné domácí práce.
Animově energii dáte ale vždy bezpečný průchod prostřednictvím umění (hudba, tanec, výtvarné umění, psaní). Dalo by se říci, že mu tím dokonce uděláte i radost. Mě se například stalo, že mě doslova vize (myslím, že to byl animus jako agent 007) v lucidním snu „dostrkala“ k namalování obrazu.
Řekla jsem si(v lucidním snu), že požádám Průvodce o nějakou vizi. Neplánovala jsem to, takže jsem musela chvilku přemýšlet. Nakonec jsem si vzpomněla na vizi, o které psal ve své knize Robert, chtěl “slyšet tóny barev”, což mě inspirovalo k mému přání. Vyslovila jsem tedy přání: “ Chtěla bych, prosím, vidět vodopád barev!” Následovalo propadání prostorem, měla jsem zavřené oči a když jsem je otevřela, byla jsem doma v ložnici a kolem mě byly nějaké balíčky s výtvarnými potřebami, papírové složky a letáky. Jak jsem je prohlížela, pochopila jsem, že mám odjet na výtvarný kurz do Indie. Měla jsem obrovskou radost. Čekala jsem původně vizi, kde uvidím úžasnou barevnou scenerii, ale tohle bylo stokrát lepší! Budu sama vytvářet vodopád barev! Rychle jsem se tedy sbalila, všimla jsem si totiž v letáku, že pro mě někdo přijede v devět hodin a už bylo asi deset minut po deváté, takže jsem spěchala. Za pár okamžiků se objevil James Bond v tmavém obleku (Pierce Brosnan) a řekl mi, že ještě musíme vzít s sebou kreslící čtvrtky a pak ještě na někoho počkat. Bohužel se nám podařilo sehnat jen takové mini papíry ve skladu jakési firmy. Jenže pak se sen nějak přeměnil v nelucidní a celá akce bohužel vyšuměla. Sice mě po probuzení mrzelo, že jsem přišla o výtvarný kurz, ale říkala jsem si, že třeba nějaký podobný vygooglím.
Po pár dnech jsem pocítila téměř obsedantní touhu kreslit a přiznám se, že ani nevím jak, najednou jsem před sebou měla pohled z jeskyně na přitékající vodopád (neumím si představit, že bych to nakreslila podruhé…).
„Obrovské množství mýtů a pohádek vypráví o princi, který se kouzlem změnil v divoké zvíře nebo netvora, a je vykoupen láskou dívky – proces symbolizující způsob, jakým se animus stává vědomým. Hrdinka se velmi často nesmí ptát na svého tajemného, neznámého milence a manžela; nebo ho potká jen ve tmě a možná se na něj nikdy nepodívá. Z toho vyplývá, že když mu bude slepě důvěřovat a milovat ho, bude ho moci vykoupit jako svého ženicha. To se ale nikdy nepodaří. Hrdinka vždy poruší svůj slib a svého milence nakonec znovu najde až po dlouhém, těžkém hledání a velkém utrpení. Paralela v životě spočívá v tom, že vědomá pozornost, kterou musí žena věnovat svému problematickému animovi, zabere mnoho času a zahrnuje mnoho utrpení. Ale pokud si uvědomí, kdo a co je její animus a co s ní dělá, a pokud se těmto skutečnostem postaví čelem, místo aby se nechala posednout, její animus se může proměnit v neocenitelného vnitřního společníka, který ji obdaří mužskými vlastnostmi jako je iniciativa, odvaha, objektivita a duchovní moudrost.“ Marie von Franz, Proces individuace / Člověk a jeho symboly( fakt dost dobrá kniha osvětlující tuto tematiku)
I když zde popisuji archetypy animy a anima jako reálné bytosti, musíme mít stále na paměti, že je to především energie s jakousi magickou osobností závislou na informacích, které v sobě nese. Tato energie je naší součástí, my sami jí poskytujeme část těchto informací.
Archetypy animy a anima jsou vlastně soubory zkušeností nasbírané při kontaktu s opačným pohlavím. Tyto zkušenosti jsou trojího typu, osobní (dynamické, stále se mění a doplňují), rodinné (zakódované v rodové linii) a kolektivní (celého lidského rodu). Ve své podstatě jde o neustálou kultivaci a růst počtu zkušeností s láskou mezi muži a ženami, jde tedy o jakousi vztahovou energii mezi energiemi obou pohlaví, obecně, mezi protipóly Jin a Jang, energiemi světla a temnoty. Možná je tento neustálý vývoj tou nejdůležitější hnací silou našeho vesmíru.
Jak mi to řekl hlas v nevědomí? : „Vesmír je myšlenka na lásku.“
Mějte se hezky 🙂
Můžete se těšit na pokračování, které se připravuje: „Anima a animus v zrcadle zvěrokruhu“
Zdroje:
C.G.Jung a kolektiv, Člověk a jeho symboly, Portál, 2017
C.G.Jung , Výbor z díla II. Archetypy a nevědomí, Holar, 2018
M. Jurištová, Bílá kniha Lucidních snů, 2021
Napsat komentář