a
Synesiovi s Kyrenaiky
Naší hlavní myšlenkou a poselstvím je skutečnost, že sny jsou možností, jak komunikovat s nevědomím- božskou bytostí, tajemnou entitou uvnitř nás, pomocí které se můžeme nejen něco dozvědět o (nejen)sobě a síle vlastní mysli, ale můžeme léčit tělo a duši. Svět kolem nás se mění čím dál víc. Rychlost těchto změn se zvyšuje a my zjišťujeme, že nutně potřebujeme pevnější ukotvení. Kde jinde brát sílu než ve vlastním nitru, kde jinde hledat oporu než u sebe, ve svém vlastním vesmíru, kde najít odpovědi na otázky, než u kořenů vlastní existence.
Moc bych vám všem přála, abyste našli cestu ke svému středu, ke své duši a pokusili se o komunikaci s entitou, o které skoro nic nevíme, jen to, že existuje a formuje nás i svět kolem, a pokusili se být s touto silou(energií) v harmonii.
Tuto platformu jsem pojmenovala „about dreams“, jako vzpomínku na filozofa a snílka Synesia.
Synesios z Kyrenaiky byl řecký novoplatónský filozof, básník a rétor, žák slavné Hypatie z Alexandrie. V roce 399-402 působil jako vyslanec Kyrenaiky na dvoře císaře Arcadia v Konstantinopoli. Synesios napsal mimo jiné i knihu „O snech“ (In somnis), tuto knihu jako první dal přečíst Hypatii z Alexandrie, jak se můžete dočíst v úryvku z dopisu níže, tvrdil, že ji napsal na jeden zátah k ránu, kdy se zdají „pravdivé sny“. Knihu věnoval Obrazotvorné entitě (Fantastiké fyzis). Této entitě také daroval charistérion – zásvětní dar, který Řekové tradičně dávali bohům do svatyní. Myslím, že Synesiova Obrazotvorná entita je ta stejná inteligence za oponou snu, které já sice říkám Průvodce, ale má i další názvy, nevědomí, tao,nús, bůh.
„Sepsání té druhé knihy nařídil i dozoroval bůh a vznikla jako děkovný statek pro obrazotvornou entitu. Zkoumá se v ní vše o této obrazivé duši a předkládá také nauky, které se v helénském filosofickém myšlení objevují poprvé. Ale proč se o ní vlastně šířit? Popravdě řečeno, byla vyhotovena celá za jednu noc, lépe řečeno před svítáním, a tato noc zrodila také vidění ukazující, že kniha má vzniknout. Také se asi dvakrát nebo třikrát během psaní stalo, že jsem poslouchal sám sebe a své okolí tak, jako bych byl někým jiným. Dokonce i nyní, jakkoli často se k tomu spisu vracím, rozhostí se ve mně jakési podivuhodné rozpoložení a ‚hlas božský se rozlévá vůkol‘, jak říká Básník. Avšak zda to necítím jen já, ale možná i někdo jiný, právě to mi povíš ty sama. Vždyť z helénských vzdělanců jsi to po mně jako první ty, komu se kniha dostává do rukou. To ti tedy posílám ze svých nevydaných písemností.“ Dopis 154 od Synesia pro Hypatii
DOPIS SYNESIOVI Z KYRENAIKY
Drahý Synesie,
Na konci svého spisu “O snech” jsi napsal: “Ten kdo dokáže prostřednictvím písmen přivádět na svět nehynoucí potomstvo, ať se naším spisem nechá na tuto cestu uvést. Nechť se s dobrou nadějí svěřuje času. Je dobrým strážcem, když něco přijímá do úschovy z boží vůle.” Svěřuji proto svůj dopis času, třeba se napříč jeho plynutím dostane k Tobě i přes propast širokou vice než jeden a půl tisíce let.
Narazila jsem na Tvé jméno poprvé v anglickém textu spisovatelky Marry Anne Atwoodové (A Suggestive Inquiry Into the Hermetic Mystery) a když jsem si přečetla Tvůj citát: „I ty jsi byl zasvěcen do těch mystérií kde jsou dva páry očí ; ty, které jsou pod jsou zavřené, když ty, které jsou nahoře, jsou otevřené a naopak.”, bylo mi jasné, že mluvíme stejnou řečí. Víš, že jsme oba dva narozeni v sedmdesátých letech? Já 1970 a Ty 370, jsem tedy o 1600 let mladší než Ty. Při čtení Tvého spisu “O snech” jsem ale žádnou vzdálenost mezi námi necítila. Některé věci samozřejmě už nejsou aktuální, společnost se změnila, ale některé věci jsou platné stále. Chápu, proč je zastřena jasnost Tvého textu, napsal jsi to naprosto výstižně: “A pokud jde o zasvěcení… ne, nechceme, aby náš spis pobuřoval, bude poslušen státních zákonů. Proti věštění by snad už ale nikdo nic mít neměl.”
Samozřejmě, to co píšeš je už jednou zastřeno do obecných témat, tak jak je u platoniků zvykem. Všimla jsem si ale Tvé formulace “ …proti věštění by snad už ale nikdo nic mít neměl.” Ano, věštění je povoleno, když ale budeš psát o zasvěcení, říkáš si o problém. Víš, vždy, když nějaká říše upadá a nemá podporu svých členů, přichází ke slovu stále urputnější státní (církevní) cenzura. Asi jsi to už za svého života tušil. Ano, Římské Impérium se rozpadlo a později zaniklo, Západořímská říše, které jsi byl součástí, padla dokonce nepříliš dlouho po Tvé smrti. Stejně tak se blíží agonie civilizace ve které žiji já. Ale přijde něco nového, doufám, třeba i lepšího. Ve Tvé době neexistovaly zbraně, které by dokázaly zničit celou planetu. Bohužel, teď už existují, proto potřebuji pro pohled do budoucnosti více optimismu, než jsi ho potřeboval Ty.
Hned na úvod Ti musím říct, jak moc Tě obdivuji, Synesie z Kyreny. Nejen kvůli Tvým znalostem, které jsou skutečně úctyhodné, a zkušenostem, díky kterým cítím Tvou blízkost. Obdivuji Tě hlavně pro Tvou statečnost stát si za svým názorem, obdivuji Tě, že jsi se nepodrobil celibátu a nerozvedl se kvůli jmenování biskupem se svojí manželkou. Obdivuji Tě, že jsi zveřejnil své výhrady k oficiálnímu výkladu Bible, i když na druhou stranu chápu, proč jsi to udělal. Nebyla to otázka víry, ale vědění, že? A tím se dostávám k tomu podstatnému, o čem jsem chtěla mluvit, k obrazotvorné entitě. Já jsem tuto inteligenci pojmenovala Průvodce, ale Tvé označení je mnohem přesnější, lépe to snad popsat ani nejde. Jde o to, že tuto entitu člověk může oslovit ve snu (musí se ale do něj probudit, mít tedy lucidní sen) s nějakým přáním, odpovědí na toto přání je nějaká scenérie-obraz jejíž součástí se žadatel stává. Proto Tvoje pojmenování obrazotvorná entita je proto dokonale přesné. Ten kdo zažil toto mysterium není na pochybách, že mluvíme o tom stejném, mluvíme o kosmickém bohu.
Kdyby ses dnes probudil nějakým zázrakem k životu, asi bys nepochopil, jak je možné, že tolik vědomostí a znalostí Tvé doby bylo na dlouhou dobu zapomenuto. Alexandrie už má sice novou knihovnu, ale je neuvěřitelné kolik lidstvo mezi tím ztratilo času, kolik absolvovalo slepých cest a kolik vynálezů muselo být znovu vynalezeno. Ale vývoj vědy a techniky v posledních stoletích by Tě určitě uchvátil. Představ si, člověk už může pobývat na orbitu planety, nebo naštívit nejbližší vesmírný objekt, Měsíc. Také lidé vyslali několik sond k jiným planetám a jejich měsícům. Opravdu, technický pokrok je úžasný. Bohužel se ale opět objevily nebezpečné ideologie a domněnky, vyhlašované za nezpochybnitelné pravdy. Mnoho lidí již pocítilo jejich ničivou sílu, ale vypadá to, že společnost už vykročila do temnoty a nedá se to vrátit zpět. Když člověk hledí do této temnoty a neví, co si počít, vrací se v myšlenkách do minulosti, ke kořenům. A u těch kořenů vidím Tebe, spřízněnou duši. Vím, že mi nemůžeš pomoci, ale i jednostranná komunikace s Tebou, stejně jako s Průvodcem, je pro mě úlevou a nadějí, i když nevím proč.
Jednou z mnoha praxí Tvé doby, které je mi líto, že zanikla, je chrámová medicína se všemi svými obřady. Především myslím inkubaci, možnost požádat ve snu obrazotvornou entitu, Průvodce, nevědomí, či boha o pomoc při léčení. Abych Ti vysvětlila pro Tebe neznámý pojem nevědomí, musím napřed říct, že “vnitřně přirozeným filosofickým přístupem”, jak ho vnímáš Ty, se v současnosti zabývá věda, které říkáme hlubinná psychologie. Tato psychologie pracuje s pojmy jako je duše, vědomí a právě i nevědomí, což není protiklad vědomí, ale spíš všezahrnující pojem, který bych spojila s Tvou obrazotvornou entitou. Podle mého názoru je tedy velká škoda, že se inkubace jako součást léčebného procesu už nepoužívá. V současnosti se sice objevují snahy o něco podobného, říká se tomu kvantové léčení, ale nejsem si jistá, že to opravdu funguje. Existují vědecké teorie, které tvrdí, že prostředí ve kterém vznikají a rostou buňky lidského těla je klíčové, mluví se v nich také o možnosti ovlivnit nevědomí a prostřednictvím emocí tak změnit chemické prostředí buňek a tím i jejich vývoj. Tyto teorie mi dávají smysl a myslím, že jsou správné, ale nemám pocit, že někdo vyřešil dost podstatnou věc a tou je komunikace s nevědomím. Kromě komunikace ve snu, podle mého názoru, není jiný bezpečný způsob jak dosáhnout potřebného léčebného zákroku v nevědomí, dnes se tomu říká přeprogramování. Tvými slovy, bez zasvěcení, tedy bez “ získání umění věštit” to prostě nejde. Já říkám, bez probuzení do snu, tedy lucidního snění, to prostě nejde. A souhlasím s Tebou, že důležitou věcí jak toto umění získat je snový deník- kniha nočních záznamů, jak doporučuješ. Ano i po 1600 letech stejná metoda!
“Z těchto důvodů je třeba nesouhlasit se vznikem obecně sdílených interpretačních pravidel. Spíš by každý měl mít za předmět svého věšteckého umění sebe sama. Zapisujme si do paměti, s čím a kdy jsme se setkali a jaké povahy byla snová vidění, která se v tu dobu zrovna odehrávala. Co trénujeme s trochou zdaru, v tom se zkušenosti sbírají snadno. Ten zdar nás totiž na tu praxi upomíná, a to hlavně když se mu pokaždé daří nacházet látku. Vždyť co je snadněji a hojněji dostupné než sny? A co je atraktivnějšího? Jsou něčím takovým, co táhne i hlupáčky, aby se nad tím zamysleli. Proto je nejspíš už hanba, když lidé potřebují deset let poté, co překročili poslední mez mladosti, [kromě sebe] ještě dalšího věštce, a nejsou sami od sebe schopni shromáždit množství náhledů potřebných pro věštecké umění. Naopak moudré je si opravdu zapisovat jevy a koincidence bdělé i snové – pokud novost naší myšlenky nepohoršuje svou venkovskou neomaleností urbánní mrav. My ovšem rozhodně hodláme považovat za podstatné vedení záznamů o tom, jak žijeme v obojím druhu žití, připojujíce k tak zvané knize denních záznamů i tu, pro niž zavádíme termín „kniha nočních záznamů“. Náš výklad se přece snažil založit nauku o určité ontologické rovině života bytostně charakterizované právě obrazotvornou schopností. Ten život dosahuje jednou nad, jindy klesá pod svou průměrnou úroveň, podle toho jak je na tom duch se zdravím a nemocí. Proto bychom velice rádi chtěli dělat něco užitečného pro to soustavné pozorování, díky němuž se v podmínkách, za nichž se nám nic nevytrousí z paměti, vzmáhá naše inkriminované umění. Ostatně, je docela kultivovanou potěchou vážit si sebe sama jako bdícího i jako spícího prostřednictvím systematických záznamů a zkoumání.”
Jsi majákem v mlze času, Synesie, Tvá mysl je sice již pod povrchem vědomí, ale odkaz Tvých slov je stále živý.
Markéta
