V tomto článku se opět podíváme blíže na další starověká, učení, která jsou pro nás velice zajímavá právě z hlediska zkoumání vědomí, nevědomí a lidské existence. Jak už jsem psala v předchozím článku, lidé nazývali( a nazývají) inteligenci v nevědomí různě: tao, nús, vesmír, příroda, prozřetelnost, a samozřejmě bůh – božství.
- Ještě bych chtěla poznamenat na okraj, že zde najdete citáty českého hermetika Petra Kohouta (1900 – 1944), který publikoval pod pseudonymem Pierre de Lasenic. Jeho osobnost a dílo jsem pro sebe objevila nedávno a musím přiznat, že je to po Synesiovi další osobnost, která pro mě má neobyčejný magnetismus a dalo by se říct, že hluboce synchronicitně souzní s mým pojetím nevědomí a inteligencí za oponou reality.
Začneme tedy velmi silnou domněnkou, že kořeny všech starověkých filozofií zabývajících se inteligentní entitou v nevědomí, najdeme v jedné z nejstarších a stále nejtajemnějších civilizací, ve starověkém Egyptě.
„Všechna posvátná filosofie dneška i dob minulých obrací mimoděk svoje zraky k Egyptu jako ke kolébce svojí kultury. – Mluvíme o něm, žijeme z něho, ale málo, bohužel tak málo, jej známe. – Není mrtvolou dějin; dále žije v nás, neboť jinak naplnila by se slova Hermova, že konec Egypta znamenal by konec světa. Studujíce egyptský pantheon, sestupujeme ke kulturním prazákladům nejenom této země, ale i Evropy dneška…V celku posuzováno, jest egyptské náboženství čistě monotheistické, projevujíc se na venek symbolickým polytheismem; všechny druhotné a nižší formy tohoto pantheonu jsou pouze čistými abstrakcemi jedné Veliké Bytosti, tvoříce nepřetržitý řetěz mezi nebem a zemí, tam dotýkající se Prapůvodu, zde na druhém konci, projevujíce se pozemskými inkarnacemi. “ Pierre de Lasenic, časopis Medium 1940
Chtěla bych v tomto článku přiblížit dvě filozofie, které mají podle mého názoru, stejné základy. Je to taoismus a učení Hermovo, neboli hermetismus.
Taoismus je východoasijská filozofie, jejíž počátky sahají do 4.století před naším letopočtem. Do stejného období můžeme zařadit i počátky hermetismu, který sice začal klíčit již ve starověkém Egyptě (jak jsem již zmínila), ale jeho vznik je odbornými historiky kladen do kosmopolitního prostředí helénistické Alexandrie.
Jádrem taoismu je princip „tao“, který je pro taoisty zdrojem, vzorem a podstatou všeho co existuje. Tao můžeme překládat jako cestu, která je cílem, vesmírnou silou, jedno, nebo jako individuální přirozenost.
Klíčový vliv na vznik taoismu měla „Kniha o cestě a ctnosti“, která je připisována učenci Lao C’.
Principem hermetismu je věta: „To co jest nahoře, jest také to, co jest dole“, je to vlastně kosmický princip jednoty „nús“, princip universality, soběpodobnosti a soběnáležitosti. Můžeme parafrázovat, vše jedno jest.
Pramenem hermetických nauk jsou řecky psané spisy Corpus Hermeticum, z nichž je nejdůležitější takzvaná Smaragdová deska. Tyto spisy jsou přisuzovány Hermu Trismegistovi, jehož identita je stále předmětem bádání a spekulací.
„Otázka existence Hermovy jest více než uspokojivě zodpověděna nespornými důkazy starých památek i tradice řady, od sebe do jisté míry oddělených kultur. Problém, zda Hermes, nebo Thovt byl osobou jednou, nebo několika jedinci, žijícími v různých obdobích dějin, nelze však odbýti kategorickým názorem a nutno se omeziti na pouhé citování základních hypotéz tímto tématem se zabývajících:
Theorie první: Thovt, Henoch a Hermes byli tři různí jedinci geniálního ducha, žijící v různých dějinných obdobích, zasvěcení do nejvyšších esoterních, člověku dosažitelných problémů a tradující jednu a tutéž nauku, jež ve své essenci jest u všech kultů a všech náboženstev stejná. Manethon cituje egyptskou legendu, podle které první Thovt napsal před potopou na kamenné desky posvátným písmem základy všeho vědění; po potopě druhý Thot přeložil prý vše, co tyto desky obsahovaly, do běžného jazyka.
Podle druhé theorie Thovt, Henoch a Thot-Hermes jsou jednou a toutéž osobou, projevující se v různých, chronologicky blíže následných dobách.
Podle pozoruhodné hypotézy t. zv. panbabylonské, Henoch byl totožným se sedmým králem babylonským, Enmeduranki-m, o němž se zmiňuje též babylonský kněz Berosos, ve svém díle „Ta Babyloniaka“. Enmedurankimu bylo prý bohy svěřeno veškeré vědění, aby je podle potřeby tradoval svým poddaným.
Starobabylonský magický spis, zvaný Šurpu, mluvi o „deskách“ (knize) a schopnosti „chopiti se cedrové hole“, jež dali tomuto „miláčku bohů“ nadpřirozené bytosti. Desky jsou analogii Henochovy, po výtce Thovtovy knihy, hůl-žezlo připomíná magickou hůl Hermovu nebo Thovtovu. (Bližší viz: Dr. O. Eliáš, Magie a démonologie ve staré Babylonii.)
Třetí theorie tvrdí, že Thovt byl jen jeden, a žil před potopou v původním distribučním centru základních světových kultur. Tímto střediskem mohla býti Atlantis, nebo jiná přírodní katastrofou postižená pevnina. Pak ale Ezhovtej, Henoch a Hermes jsou mytologickou reminiscencí na jednu a tutéž osobu, která dala současně všem potopu přečkavším národům v jejich společné pravlasti kulturní základy božské filosofie a řeči.
A konečně podle poslední, nejsušší, theoreticky nejprostší, prakticky však nejnesnadnější a nejabsurdnější, tedy tak zvané „vědecké“ theorie, vyšlé z mozků ducha popírajících lidí, Hermes i Thovt jsou bytostmi vybájenými, bytostmi, jejichž domnělou existenci si lidská fantasie nasugerovala.“
Pierre de Lasenic, Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení, 1936
Totožnost Herma Trismegista je tedy nejistá a já bych ráda poukázala na další možnost. Postavy učenců, které byly u zrodu obou filosofických učení (taoismu i hermetismu), jsou si nápadně podobné. Lao C‘, jehož jméno je v překladu Starý Mistr, totiž připomíná Herma Trismegista, který vystupuje v každém vyprávění o nálezu Smaragdové desky jako mrtvý stařec na trůně v nějakých tajemných podzemních prostorách. Vypadá to také, že starý mistr Lao C‘ nezůstal na východě, ale odešel na západ, neboť legenda praví, že „Knihu o cestě a ctnosti“ byl Lao C‘ donucen sepsat, když byl zadržen na hranicích, neboť Číňané věděli, že s jeho odchodem na západ navždy zmizí i jeho moudrost.
Podle etiky Tao je smyslem života pochopit a následovat cestu vesmírných sil, člověk se má stát nádobou, kterou protéká tao, uplatňovat wu-wej, usilovat neúsilím – nechat věcem volný průběh. Osvícený člověk je nezaujatý, je zbaven pout, je měkký, a právě proto je schopný vše přemoci – neboť měkké přemáhá tvrdé. Stejné principy najdeme v základním hermetickém textu, Smaragdové desce.
Smaragdová deska (původní arabský text)/
Citace z k knihy M.Nakonečný Smaragdová deska Herma Trismegista
1. V tom je pravé vysvětlení, o němž nelze pochybovat.
2. Říká: Nejvyšší (pochází) z nejnižšího a nejnižší z nejvyššího,
dílo zázraku od jediného.
3. A věci se utvořily z této základní látky jediným postupem. Jak
podivuhodné je toto dílo! Jest principem světa a jeho udržovatelem.
4. Jeho otcem je slunce a jeho matkou měsíc; vítr jej nosil ve
svém těle a země jej živila.
5. Je otcem talismanů a opatrovníkem zázraku,
6. jehož síly jsou dokonalé, jehož světla jsou potvrzena (?).
7. Oheň, který se stává zemí. Odejmi zemi ohni, tak ti bude jemné
více zadrženo než hrubé, s opatrností a moudrostí.
8. Stoupá od země k nebi, aby na sebe strhl světla z výše a sejde
(opět) k zemi, dokud je v ní síla nejvyššího i nejnižšího, protože s
ním je světlo světel, takže od něj temnoty prchají.
9. Je silou sil, která přemůže každou věc jemnou a pronikne
každou věc hrubou.
10. Přiměřená stavbě velkého světa je stavba malého světa.
11. A podle toho si počínají moudří.
12. A k tomu směřuje Hermes, omilostněný trojí moudrostí
13. A toto je jeho poslední kniha, kterou skryl v komoře.
Vypadá to tedy, že hermetismus i taoismus mají jako svůj princip stejnou energii, kterou popisují stejnými, nebo velice podobnými slovy. Znamená to, že vznikly náhodou ve stejném období dvě téměř stejné filozofie, nebo jde o jedno učení, interpretované ve dvou částech světa vzdálených od sebe tisíce kilometrů? Možná tedy, že Hermes Trismegistos byl zároveň i Lao C‘.
A jak souvisí hermetismus a lucidní snění?
Pan profesor Nakonečný (historik a psycholog) kterého si neobyčejně vážím, píše ve své knize o Smaragdové desce:
„To, co je tedy dochováno o původu Smaragdové desky a jejím autoru, Hermovi, je směsicí dílčích historických skutečností a legend. Za zcela legendární lze považovat tzv. Knihu Thotovu, která podle M. P. Halla (1975, s. 38), popisuje stimulaci mysli, vedoucí k rozšířenému vědomí, tj. k dosažení psychického stavu, jímž „se člověk dostává do blízkosti bohů“, což je nazýváno „klíč k nesmrtelnosti“. Za pozůstatek, resp. jakési jádro této Thotovy knihy, pokládají někteří hermetikové Tarot.“
A Hermes Trismegistos ve svých promluvách k Tatovi říká:
“ Kéž bys i ty prošel skrze sebe sama ven, synu, tak jako ti, kterým se ve spánku zdají sny – v tvém případě ovšem, beze spánku.“
Literatura:
Tajná řeč Herma Trismegista na hoře k synu Tatovi: O znovuzrození a slibu mlčení
Milan Nakonečný, Smaragdová deska Herma Trismegista, 1994
Peierre de Lasenic, Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení, 1936
Pierre de Lasenic, Egyptský pantheon, časopis Medium 1940
Napsat komentář