Rostislav Szeruda/ Vychází nové číslo časopisu Kvantová duše!
„Pokud v lese spadne strom a nikdo není v okolí, aby ho slyšel, vydá to zvuk?“ George Berkeley
Má existence člověka jako vědomé bytosti ve vesmíru nějaký význam? Jsou dvě možnosti – nemá absolutně žádný význam anebo má absolutní význam. Záleží na tom, zda vesmír bez přítomnosti vědomé inteligence může existovat.
Již na začátku 18. století přišel irský filozof a teolog George Berkeley s tezí o neexistenci hmotné substance nezávislé na vědomí (Esse est percipi – být znamená být vnímán). Aby něco existovalo, musím to vnímat já nebo nějaký jiný duch – třeba Bůh.
Myšlenky pana Berkeleye vzbudily spíše posměch než obdiv. Nejinak by tomu bylo asi i dnes. Jeho filozofii se říká subjektivní idealismus. Naprosté většině lidí přijde úplně přirozené, že vesmír může existovat zcela nezávisle na existenci vědomého pozorovatele. Jak by to vůbec mohlo být jinak? Úplně jasné to však není. Je to velká filozofická i fyzikální otázka.
Vesmír, kde neexistuje život ani vědomí si dokážeme představit celkem snadno – prostě hromada neživé hmoty, která se pohybuje v souladu s fyzikálními zákony. Chaos bez smyslu i účelu. Takových vesmírů mohou existovat trilióny. Ve skrytu duše můžeme ale cítit, že existence takových vesmírů bez vědomého pozorovatele nemá žádný význam. Potřebuje však existence čehokoli mít nějaký význam?
Jako kluk jsem přemýšlel nad otázkou: Jak může něco existovat? Ve škole mě naučili, že existují nějaké nejmenší nedělitelné částice – atomy. Ty existují díky existenci kvant energie. Proč existuje energie? Protože existuje i záporná energie. Proč může existovat vesmír? Protože jeho celková energie je přesně nulová. Vesmír je tedy něco z ničeho.
„Proč je něco, místo toho, aby nebylo nic?“ Gottfried Leibnitz
Nedokážeme vytvořit NIC – odebrat všechny částice a energii z určitého prostou. Nedokážeme vytvořit dokonalé vakuum – prostor zcela bez částic a energie. Vakuum na kvantové úrovni „vře“ energií. Stále tu máme něco z „ničeho“. Prázdnota je naplněná přítomností něčeho. Otázka ale zůstává. Jak může existovat něco? Jak vůbec může něco existovat?
Proč? Kdyby nic neexistovalo, co by existovalo? Co by bylo to NIC? Proč by mělo existovat něco, jen tak „samo pro sebe“ – bez významu? Prostě proto, že to existuje?
Možná si neuvědomujeme dost dobře význam významu. Možná se všechny věci na tomto světě dějí právě proto, že mají svůj význam. Sníme svůj sen o existenci něčeho, a tak vytváříme svou realitu. Kdyby ten sen neměl význam, nesnili bychom ho.
Věda se snažila a snaží vytlačit z popisu světa abstraktní Boží princip. To je ve své podstatě správné. Získala tak model vesmíru, který se obejde bez Boha jako jeho Stvořitele. Má to ale háček – vesmír umožňující vznik života je nesmírně nepravděpodobný. Fyzika se ztratila v záplavě možností, které by mohly nastat. Vesmír může existovat na kvadrilióny různých způsobů, z nichž nikdy nemůže existovat život. To, zda v minulosti (před počátkem našeho času) existovaly nějaké jiné verze našeho vesmíru, nedokážeme ověřit stejně jako hypotézu, že existuje universum plné jiných vesmírů, mezi nimiž existuje tu a tam jeden vhodný pro život.
Věda by správně tyto ideje a představy z hlediska vlastních principů měla označit jako nevědecké. Opak je však pravdou. Staly se součástí současného vědeckého paradigmatu. Toto paradigma nepřipouští existenci svobodně myslících pozorovatelů, za jaké se považujeme. Buď jsme si nevšimli, že existujeme jen jako nemyslící stroje nebo jsme něco velmi důležitého pro fyzikální popis světa přehlédli nebo jsme to spíše, zaslepeni novou vědeckou vírou, ani nechtěli vidět.
„Řekl bych, že vesmír má svůj účel. Není tu jen tak nějak náhodou.“ Roger Penrose
Podle knihy:
Schrödingerova kočka a nový pohled na svět/ (Ilustrace: Petr Vyoral, tiskem 2022 – Amazon)
Napsat komentář