Rozhovor o řeči snů s Caroline McCready/

Robert Waggoner/ Přináším vám rozhovor Roberta Waggonera a úžasné Caroline McCready z roku 2017 o zkoumání konceptuálních hranic prostřednictvím lucidního snění. Caroline je nejen malířkou a sochařkou, ale i aktivním lucidním snílkem a vydává také meditační alba. Její semináře, kurzy a řízené meditace se zaměřují na rozvíjení vnitřního potenciálu, osobního a tvůrčího vhledu. Překlad tohoto rozhovoru uvádím na stránkách aboutdreams samozřejmě s laskavým svolením Roberta. Chtěla bych vás tímto také upozornit na jeho profil na stránkách Linkedin, kde se můžete pravidelně dozvídat o jeho nejnovějších aktivitách ohledně lucidního snění.

Originál článku najdete: zde

Caroline,kdy jste se začala zajímat o lucidní snění?

Jako dítě jsem mívala spontánní lucidní sny a nejčastěji jsem je využívala k tomu, abych se proletěl nad jezerem Louise v Kanadě, kde můj otec vyrůstal, nebo jsem prostě zkoumala úžasnou realističnost snového prostředí, ve kterém jsem se nacházela. Jak jsem dospívala, tyto zážitky se stávaly sporadičtějšími a prožitky byly kratší, rychle mizely a rozplývaly se v nelucidních snech.

Před několika lety se mé sny staly neobyčejně živými a já cítila nutkání si je každé ráno zapisovat, a tak jsem si začala vést snový deník, což jsem nedělala od raného mládí. Sled synchronicit mě přivedl ke skupině lidí zabývající se analýzou snů v Londýně, kterou vedla Debbie Winterbourneová, jež dříve spolupracovala se Stephenem La Bergem. Zmínila jsem se jí o svých raných lucidních zážitcích a ona mi kromě vyprávění o některých svých vlastních úžasných lucidních dobrodružstvích poradila i techniky, jak si lucidní sny navodit a prodloužit. Do té doby jsem netušila, že lucidní sny lze skutečně navodit, a vůbec jsem nevěděla, jaký neuvěřitelný potenciál pro zkoumání snů se v nich skrývá.

Byla jsem nadšená a nemohla jsem se dočkat, až znovu poletím nad jezerem Louise. Začal jsem číst a poslouchat vše, co se týkalo lucidního snění. Začal jsem neustále zpochybňovat svou realitu a během dvou týdnů jsem měl epický lucidní sen, který byl začátkem dvou solidních měsíců jednoho nebo více lucidních zážitků téměř každé ráno. Bylo to jako otevřít povodňovou bránu a začít dvojí život.

Na co si vzpomínáte ze svého prvního lucidního snu nebo snů? Bylo v nich něco zvláštního, neobvyklého nebo nečekaného?

První lucidní sen si pamatuji z dětství, tehdy jsem občas hrála kulečník se svým bratrancem. Když jsem byla hodně malá, opakoval se mi sen, ve kterém jsem v místnosti, která je úplně bílá. Bílé stěny, stropy a podlaha, bylo to až oslepující. Takže, jsem v místnosti sama a házím si s míčkem. V místnosti není vůbec nic kromě padacích dveří uprostřed a pokaždé, když se mi ten sen zdál, míček vždycky propadl těmi padacími dveřmi a já ho musela jít vyzvednout. Když jsem sestoupila dolů, vždycky jsem se ocitla v obrovské kulečníkové hale s řadami kulečníkových stolů a velkou příšerou, která vypadala trochu jako Gruffalo (poznámka překladatele: velká chlupatá příšera s rohy a kly z dětské pohádky). Musela jsem před ním chytře uhýbat a schovávat se, zatímco jsem bázlivě hledala svůj neposedný míček. Myslím, že kulečníkový stůl zažehl tu jiskru jasnozřivosti, a vzpomínám si, že jsem byla v naprostém úžasu, jak neuvěřitelně reálný ten sen byl. Cítila jsem tvrdé, hladké kulečníkové koule. Slyšela jsem, jak do sebe cvakají, když do sebe narážely, a cítila jsem měkkou plsť na stole, která byla živě a zářivě zelená.

Co jste si o tom myslela?

Byla jsem v naprostém úžasu, prostor byl tak absolutně trojrozměrný a měla jsem všechny své schopnosti, ale potenciál zážitku jsem si uvědomila až ve snu krátce poté. Den předtím jsem se dívala na Supermana (první verzi s Christopherem Reevem). V tom snu jsem byla na zahradě, když jsem si uvědomila, že sním. Pak jsem si vzpomněla na scénu, kdy Superman vezme Lois Laneovou do letadla, a hle, Superman se vznesl a vynesl mě vysoko nad mou zahradu a já si dodnes pamatuji, jak jsem se dívala dolů a sledovala, jak se moje zahradní houpačka zmenšuje a zmenšuje, jak letíme výš. To byl první z mnoha létajících snů. Tehdy jsem si myslela, že lepší už to být nemůže!

Co vás na lucidním snění zaujalo a upoutalo? Co vás přimělo mít další lucidní sen a pokračovat v něm?

Bylo to tak kouzelné, být ve snovém prostoru a uvědomovat si to, létat a cítit se tak úžasně reálně. Myslím, že každý by si to chtěl zopakovat. Když jsem se v dospělosti vrátila k lucidnímu snění, mou prvotní motivací bylo prostě znovu létat ve snech. Když jsem však otevřela brány, stalo se něco naprosto nečekaného a já se vydala na cestu, kterou jsem si nedokázala představit. Byly mi ukázány věci o mně samotné a o povaze reality, které zcela změnily můj pohled na všechno.

Když se stanete lucidním, je to u vás výsledek nějaké konkrétní indukční nebo inkubační techniky? Nebo jste se jednoduše naučila všímat si neobvyklých věcí při snění?

Zjistila jsem, že meditace, obecná všímavost a časté zpochybňování reality je opravdu účinné. Ráda přecházím přímo z bdělého stavu do stavu snění, takže metoda probuzení zpět do postele v kombinaci s meditací a afirmacemi mi přijde velmi účinná. Mám tendenci soustředit se na hypnogogické představy, dokud se nezformují do snových scén, a pak tímto způsobem vstoupit přímo do snu. Pokud se mi to nepodaří a ztratím vědomí, pak je pro mě běžným snovým znakem to, že jsem v místnosti bez dveří a okna se neotvírají, takže jedinou možností, jak se dostat ven, je uvědomit si, že sním, a projít zdí nebo proletět oknem.

Na svých webových stránkách www.carolinemccready.com máte fascinující ukázky svých obrazů a soch. Pomáhá vám vaše umělecké vzdělání při lucidním snění? 

(Například si můžete všimnout zvláštních detailů ve vizuálním prostředí a dojít k závěru: „Aha, to je sen!“).

Myslím, že vizuální vnímání je rozhodně užitečné. Období, o kterém jsem se zmínila, kdy se mi zdály neuvěřitelně živé sny, bylo v době, kdy jsem plodně malovala a nedělal nic jiného, protože jsem pracovala na několika zakázkách, které jsem potřebovala dokončit. Moje obrazy jsou velmi meditativní a proces malování je pro mě vizuální, pohyblivou meditací. Myslím, že mi to opravdu pomohlo stát se lucidní a udržet si velmi dlouhé a živé lucidní sny, protože jsem zažívala zvýšenou pozornost a dlouhá období čistého vědomí přítomného okamžiku.

Vzhledem k tomu, že některé vaše výtvarné práce souvisejí s povahou pohybu a plynutím času, pohrávala jste si někdy s těmito myšlenkami v lucidních snech? Někteří lucidní snící se občas zmiňují o „přetočení“ lucidního snu na část, kterou si chtějí prohlédnout, nebo o zmrazení lucidního snu, aby prozkoumali konkrétní okamžik. Zatímco jiní lucidní snící uvádějí, že si hrají s časem a naznačují, že prožívají minulost (dokonce i minulost před svým narozením) nebo budoucnost. Využili jste tedy lucidní snění ke hře s časem a pohybem? Co se stalo?

Měla jsem lucidní sen, ve kterém jsem přikázala, aby se vše zastavilo, a pak jsem zkoumala zamrzlé osoby a předměty, než jsem sen uvedla zpět do pohybu, což byl surrealistický a zábavný zážitek.

V jiném snu se mi ukázal život, o kterém jsem si v té době myslela, že ho chci. Bylo to jako promítnutá zrychlená realita. Měla jsem absolutní vědomí své budoucí verze. Vypadala jsem, chovala se a cítila jako tato moje starší verze. Podívala jsem se dolů a fyzicky jsem cítila své tělo ve středním věku jako své vlastní. Cítila jsem své budoucí emoce a myslela jsem na své budoucí myšlenky. Všechno se odehrávalo tak, jak jsem v tu chvíli chtěla, a na konci snu jsem si uvědomila, že mě to v mozku nudilo a že to vlastně vůbec nebylo to, co jsem chtěla! Donutilo mě to zcela přehodnotit některé své cíle a přání. Také mě to přimělo k větší nebojácnosti při hledání alternativní kariérní cesty, která by sytila mé vášně a mou duši, aniž bych se přizpůsobovala společenským normám a očekáváním ostatních lidí.

V nadcházejícím měsíci budeme spolu pořádat v Londýně seminář „Zkoumání léčivého potenciálu lucidního snění“. Využila jste vy osobně lucidní snění jako prostředek k emocionálnímu nebo fyzickému uzdravení? Pokud ano, podělte se, prosím, o nějaký svůj příklad, nebo chcete-li, o příklad někoho jiného.

Zjistila jsem, že sny přirozeně vynášejí na povrch vše, co potřebuje uzdravit nebo uvést do rovnováhy. Mohou to být (často nerozpoznané) podvědomé strachy, potlačené emoce nebo omezující přesvědčení. Základní příčiny mnoha emocionálních, fyzických nebo mentálních omezení jsou jednoduše aspekty nás samých, které nemáme plně rádi nebo je nepřijímáme, a tyto aspekty se nám ve snech objevují jako „stínové“ aspekty. Lucidní snění je skvělým nástrojem, jak tyto prvky integrovat a vrhnout světlo do stínu s hlubokými účinky. Aniž bych to vždy zamýšlela, často jsem náhodou narazil na podvědomá omezení, kterých jsem si nebyla vědoma, a použil techniky „integrace stínu“ k jejich vyléčení.

Sny je také možné využít k přímému fyzickému léčení a ráda bych se podělila o silný lucidní sen, který zažila moje kamarádka Tereza Griffinová, která chodí na mé skupiny lucidních snílků:

V tomto snu se ocitla při pohledu na koně a vstoupila do jeho oka, přičemž zblízka viděla celou strukturu žil a oka. Poté se stala koněm a následně se proměnila zpět do své lidské podoby. Vstoupila do svého těla a vše prožívala jako bod vědomí. Chtěla si vyléčit koleno (které jí v bdělé realitě působí velké bolesti), a tak se svým vědomím přenesla do levého kolena. Uviděla něco, co vypadalo jako „spousta černých destiček“, a rozhodla se je „odstřelit světlem“. Podařilo se jí naplnit levou stranu kolena světlem, ale pravá strana zůstala tmavá.

Jak se potom cítila?

Pak se probudila a vstala z postele. Začala si číst a pak si uvědomila, že čte normálními brýlemi, ne brýlemi na čtení. Sundala si je tedy a zjistila, že vidí stejně dobře i bez brýlí, a to celých 10 minut, než se jí zrak vrátil do normálu. Pak se podívala do zrcadla a uvědomila si, že se její šilhavé oko také mírně opravilo. Rozhodla se zkontrolovat své koleno. Na levém koleni, kde má problémy, je velmi členité v důsledku úbytku svalů, ale ke své radosti, šoku a úžasu si uvědomila, že je tam více svalů než dříve, a cítila, že sen měl trvalý fyzický dopad v léčebné schopnosti na její koleno dočasný vliv na její zrak.

V článku BBC o lucidním snění se zmiňujete: „Mnohým svým obavám jsem nyní porozuměla, protože jsem schopna se s nimi ve snech přímo konfrontovat“. Co je na lucidním snění takového, že to někomu umožňuje? Měla jste v úmyslu zjistit své strachy? Nebo se strach prostě objevil v lucidním snu a vy jste na něj pak musela reagovat?

Nikdy jsem po strachu ve snech nepátrala a vždy jsem se na vědomé úrovni cítila sebejistě a poměrně beze strachu, takže při zážitcích, kdy jsem byla se strachem konfrontován, to pro mě bylo docela překvapení.

V jednom snu, aniž bych měla v úmyslu nějaký strach hledat nebo odhalovat, jsem snu prostě řekla „ukaž mi něco důležitého“. Ocitla  jsem se u ústí temného tunelu, cítila jsem se vyděšená, cítila jsem, že v tomto tunelu je něco děsivě hrozivého, ale byla jsem do tunelu násilně vtahována, neschopna udělat nic jiného než pokračovat vpřed. Když jsem zahnula za roh, narazila jsem na obrovskou a groteskní stínovou postavu jako z hororu. Sen mi řekl, že tato stínová postava je můj strach ze smrti. Bylo to tak děsivé, že jsem se probudila, ale skončilo to falešným probuzením, kdy tato stínová postava ležela zcela reálně vedle mě. Nebyla jsem schopna pohybu, ochromena strachem, přičemž mi tato postava těžce dýchala na krk strašlivým dechem a v hrdle měla chraplavý chrčivý skřehot. Prošla jsem dalším falešným probuzením, než jsem se konečně probrala. Strach ze mě téměř okamžitě vyprchal a já jsem byl sám na sebe zklamaná, že jsem raději utekla, než abych přijala tuto výzvu.

Druhý den ráno jsem z bdělé meditace přešla rovnou do lucidního snu a požádal jsem, aby mě vzali do mého strachu. Cítila jsem, jak jsem stahována dolů, a přestože mě zpočátku děsila vyhlídka, že budu muset této postavě znovu čelit, dokázala jsem svůj strach proměnit v rezignaci a přijetí. Cítila jsem, jak otevírám náruč a cítím se připravená čelit čemukoli… v okamžiku, kdy jsem to udělala, se směr, kterým mě to táhlo, změnil. Už jsem nebyla stahována dolů, ale naopak vynášena do nádherné oblohy s bílými mraky na jedné straně a temnými mraky na straně druhé. Všechny byly lemované a koupaly se ve zlatém světle a já začala cítit, jak každá buňka mého těla vibruje nepopsatelnou, čistou, extatickou blažeností. Bylo to tak krásné, že jsem se rozplakala, když jsem se probudila.

Co byste poradil někomu, kdo se při lucidním snění bojí? A co se při těchto léčeních v lucidním snu naučíte, co vám pomůže v bdělém stavu k lucidnějšímu životu?

Rada, kterou bych vám dala, je rozhodně čelit strachu a přijmout ho ve snu v jakékoli podobě. Jakmile strach skutečně přijmete, okamžitě se promění, což může změnit život. Stejně jako v případě výše zmíněné zkušenosti jsem se ani ve druhém snu nemusela postavit postavě představující můj strach ze smrti. Jakmile jsem přešla k přijetí, prošla jsem místo toho nepředstavitelně krásným zážitkem.

I když jsem si vědomě neuvědomoval, že se bojím smrti, všimla jsem si, že po tomto zážitku jsem se všeho bála méně. Méně jsem se zabývala obavami a soudy ostatních lidí o mně a méně jsem se bála dělat to, co jsem opravdu chtěla. Někteří lidé říkají, že základní příčinou, která je základem veškerého strachu, je strach ze smrti, a já opravdu věřím, že mi tento sen pomohl stát se nebojácnějším ve všech aspektech života a skutečně chytit svůj život za pačesy.

Mnoho lucidních snílků se ptá, zda nám sny a lucidní snění pouze ukazují odrazy naší vědomé mysli. Když jsem naposledy navštívil Londýn, vyprávěla jste mi o fascinujícím lucidním snu, ve kterém jste se touto otázkou zabýval. Co jste v lucidním snu dělal, abyste se dostal za hranice vědomé mysli?

Existuje technika, kterou mě naučil Charlie Morley, který v Londýně vyučuje lucidní snění. Pokud předesíláte nebo následujete otázku slovy „mimo mé projekce“, může vás to přenést za hranice vašich podvědomých filtrů, projekcí a úvah.

Například jsem se ocitla v lucidním snu, když jsem vykřikla do nebe „ukaž mi vědomí, které je mimo mé projekce“. Okamžitě jsem byl vtažen do vesmíru a všude kolem mě se mi ukázaly planety a hvězdy jako koule čistého světla a vědomí. Nebyla tam žádná hmota, jen světlo a světlo bylo samotné vědomí. Bylo to tak fyzicky skutečné, že mi při vzpomínce na to stále naskakuje husí kůže. Zatímco jsem se řítila vesmírem, mužský hlas stále dokola opakoval: „Mikro je totéž co makro“.

Dostala jsem se za „okraj“ našeho vesmíru a byl jsem obklopen koulemi čistého vědomého světla, které byly mnohem hustěji koncentrovaným vědomím než planety a hvězdy. Jak jsem stoupala výš a výš, světelných koulí přibývalo, až jich bylo tolik, že se začaly spojovat a vyzařovat stále více světla. Bylo to opravdu nádherné. Nade mnou nebylo nic než čisté světlo a sjednocené vědomí.

Úžasný lucidní sen! Jak jste to vzala? Nebo co to pro vás znamenalo?

V rámci snu se mi do vědomí okamžitě stáhl blok informací, že to, co mi bylo ukázáno, jsou jiné vesmíry v nekonečném moři paralelních vesmírů a že náš vesmír je jako buňka a že tyto světelné koule mimo náš vesmír jsou jako buňky/vesmíry v nekonečném megavesmíru.

Bylo mi ukázáno, že každá galaxie je srovnatelná s molekulou v buňce, že sluneční soustavy jsou podobné atomům, že slunce jsou jako jádra v atomu, planety jsou jako elektrony obíhající kolem atomu a že my jsme jako kvarky a že každé naše rozhodnutí způsobuje dělení buněk a vytváří další vesmíry a že podobný proces způsobuje dělení buněk ve fyzické „realitě“… že různé výsledky rozhodnutí každého kvarku se odehrávají v různých buňkách a že každá buňka v rámci biologie, například v rámci lidské bytosti, každá buňka je jako vesmír odehrávající trochu jinou paralelní realitu v obrovském megavesmíru.

Ve snu mi bylo ukázáno, že to je první příčina buněčného dělení. Každý z nás je tedy něco jako megavesmír, každý orgán jako systém multivesmírů. Takže každý kvark je pak čisté vědomí, každý elektron je kolektivní vědomí, každá buňka je také kolektivní vědomí. Každý orgán je kolektivní vědomí buněk, které obsahuje, a my jsme kolektivní vědomí všech našich orgánů a všech individuálních vědomí v těchto orgánech, stejně jako naše individuální duše, která obývá toto sídlo vědomí.

Věřím, že někteří z našich čtenářů se při čtení tohoto článku zamyslí nad kvantovou fyzikou a teorií strun. Souvisí to s vašimi úvahami a napadá vás, zda by talentovaní lucidní snílci mohli lucidní snění využít jako nástroj ke zkoumání myšlenek moderní fyziky a podstaty reality?

Teorie strun mě fascinuje. Einstein vždy hledal jednotnou teorii všeho, která by vysvětlila/sjednotila zdánlivé rozdíly mezi makro fyzikálními zákony, jako je gravitace a elektromagnetismus, se zdánlivě podivnými a nelogickými zákony kvantového světa. Od dob Einsteina fyzikové tuto sjednocující teorii hledají. Teorie strun se zdála být dlouho očekávanou odpovědí. Přidáním dalších teoretických rozměrů prostoru, kterých bylo pozorováno celkem deset, se zdálo, že vše dává smysl. Existovalo však několik protichůdných verzí této teorie a nikdy se nepodařilo, aby všechny vzorce souhlasily.

Nejnovější teorií je M-teorie, kde konečně všechny vzorce souhlasí a zdá se, že sjednocuje zákony kvantové fyziky a makrofyziky. Tato teorie předpokládá, že veškerá subatomární hmota ve vesmíru je propojena a tvořena obrovskou energetickou membránou. Existuje nekonečné množství paralelních vesmírů, kde existují všechny myslitelné verze vás (a také nekonečné množství vesmírů, kde neexistujete), a všechny tyto paralelní vesmíry se vznášejí v jedenáctém rozměru prostoru a někteří lidé se domnívají, že se vznášejí jako koule v jedenáctém rozměru. Takže přidáním tohoto dalšího 11. rozměru do teorie strun, v níž existuje nekonečné množství paralelních vesmírů, dosáhli jednotné teorie, kterou všichni hledali od objevu podivností kvantového světa.

Četla jsem o tom až asi devět měsíců po snu, takže mám pocit, jako by mi byly základní principy M-teorie ukázány dávno předtím, než jsem jim byl vědomě či podvědomě vystavena v bdělé realitě. Mám pocit, že mi sen nejen ukazoval principy M-teorie, ale také je vztahoval k různým mikrokosmům v našich tělech, takže si naprosto myslím, že lucidní snění má potenciál odpovědět na otázky o povaze reality.

Krátce jste se dotkla myšlenky interakce s větším vědomím v lucidních snech, neboli toho, čemu říkám vědomí za snem. Jaké experimenty nebo otázky jste tomuto vědomí v lucidních snech kladli?

Měla jsem nečekaný zážitek týkající se času, kdy jsem na větší vědomí zakřičela „mimo mé projekce, ukaž mi mou multidimenzionální podstatu“… sen se rozdělil do mnoha vrstev a ukázaly se mi desítky životů, které žiji současně. Zahrnovaly životy z různých časových období, které bychom považovali za „minulé životy“, i životy budoucí. Sen mi ukazoval, že minulost, přítomnost i budoucnost existují v přítomném okamžiku a čas plyne všemi směry. Tuto nelineární povahu času znají kvantoví fyzici na teoretické úrovni, ale je těžké si ji představit nebo pocítit bez přímé zkušenosti.

Už dříve jsem vydal rozhovory a články o lucidních snílcích, kteří v lucidních snech získávají přístup k neznámým informacím. Měla jste lucidní sny, které vám zdánlivě poskytly neznámé informace, jež jste si později ověřila?

Měla jsem zajímavou zkušenost, kdy mi snová postava řekla, abych jedla více vajec, což mi pomůže zlepšit lucidní sny. Druhý den jsem na YouTube narazila na video o cholin bitartrátu, což je přírodní doplňek pro zlepšení četnosti lucidních snů i vybavování, který se přirozeně nachází ve vaječných žloutcích.

Mám také pocit, že sen, o kterém jsem se zmínila dříve a ve kterém jsem křičela „ukaž mi vědomí, které je mimo mé projekce“, mi ukazoval principy M-teorie, které jsem si uvědomila až asi 9 měsíců po tomto snu.

Často také zažívám to, čemu říkám „reziduum následujícího dne“, což je něco jako reziduum dne, kdy se vám do snu vplétají události dne následujícího na rozdíl od dne předchozího.

Jaké oblasti byste chtěla prostřednictvím lucidního snění prozkoumat?

Určitě doufám, že budu více zkoumat léčení, povahu vědomí, prázdný prostor a povahu spojení, které je základem a spojuje všechny věci. Vždy zjišťuji, že nejhlubší zážitky se dostaví, když se nechám unášet proudem a dovolím snu, aby se ujal vedení a ukázal mi sám, co chce abych viděla. Aniž bych se ho tedy snažila příliš kontrolovat, těším se, že budu pokračovat v cestě a uvidím, kam mě zavede. Lucidní snění mi připadá jako neomezené a vzrušující dobrodružství.