Slovo ψυχη (psýché – psyché) pochází z řečtiny a odpovídá českému slovu duše. V řecké mytologii bývá Psýché zpodobňována jako krásná dívka s motýlími křídly. Řecký výraz ψύχω (psycho) znamená vanout, dýchat. Psyché se tedy mytologicky vztahuje k dechu, který opouští v okamžiku smrti lidské tělo. Tento dech doprovází jedince celý život, dává mu život, mysl a vědomí. Podle Homéra, když psyché, jako motýl, opustí tělo s posledním výdechem umírajícího, získává samostatnou existenci.
Na mysl a vědomí se často pohlíží jako na témata pro vědu nevhodná. Proč? Protože je prý nelze objektivně zkoumat. Při své práci zkoumají fyzikové tajemství hmotného světa, ale fenomén duše a vědomí z něho raději vyseparují. Hmotný svět lze zkoumat. Hmotné věci lze měřit, vážit, pozorovat. V existenci duchovního světa je ale prý možno pouze věřit nebo nevěřit.
Přesto, že dnešní věda má k dispozici sofistikované metody pro zkoumání činnosti mozku, dosud se jí ani v nejmenším nepodařilo vysvětlit podstatu myšlení a vědomí. Nezdá se dokonce, že by se k tomuto vysvětlení blížila. Výzkum umělé inteligence možná povede k vytvoření dokonalých řídicích systémů a robotů pro velmi složité činnosti a operace, ale ani náhodou se nepřibližuje vytvoření umělého vědomého organismu.
Existují indicie, že lidská duše – psýché nemusí být pouhou fantazií nebo jen pojmem sloužícím pro popis našich duševních schopností, ale něčím reálně existujícím. Pokud je na nich zrnko pravdy, může to zcela radikálně změnit náš pohled na svět a jeho smysl.
Naše mysl existuje ve světě, o němž věda tvrdí, že se skládá výhradně z fyzikálních částic bez mysli a významu. Je proto otázkou, kde dochází k vzniku nové kvality, jíž naše mysl a vědomí bezesporu je. Kde se vzalo to, co nazýváme psýché? Je to produkt nějakých elektrochemických reakcí? Lze ho simulovat výpočtem? Nebo je to spíše vlastnost, která musí být ve své latentní formě nějak svázána s fyzikální podstatou světa?
Existuje-li lidská duše, existuje způsob, jak ji popsat, a to nejen pomocí náboženských či psychologických pojmů. Nemusí to být něco nehmotného, abstraktního a existujícího mimo přírodní zákony, ale může to být něco, co odráží fyzikální realitu tak, jak ji dosud neznáme. Zkoumáním tajemství lidské psýché, možná pochopíme podstatu vesmíru, která nám dosud unikala. Podstatu, která dává existenci vesmíru i naší hlubší smysl a vzájemně je propojuje.
Jediný způsob, jak by mohla unikat odhalení, je, že váží tak málo, že její lokalizace na určitém místě není dost dobře možná. Její hmotnost musí být tak malá, že se chová jako objekt kvantového mikrosvěta. Znamená to tedy, že duši tvoří nějaké tajemné fyzikům dosud neznámé částice – mentiony či psychony? Pokud by interagovaly s běžnou hmotou, už by byly objeveny. Pokud s ní neinteragují, jen těžko mohou ovlivňovat činnost mozku.
Můžeme si lidskou mysl představit jako kvantový počítač. Ten by teoreticky mohl dokázat simulovat i neurčité procesy, které se v ní odehrávají. Představa mozku jako kvantového počítače ale nic neříká o tom, že by mohla existovat lidská duše ve smyslu, jak si ji představují světová náboženství. Tedy duše schopná samostatné na mozku nezávislé existence.
Naše psýché nemusí být produktem kvantového superpočítače jménem mozek, ale může být sama o sobě kvantovou strukturou, která je vázaná na náš mozek za našeho života, ale v nějaké formě existence je schopna existovat i po jeho smrti. Nejedná se zřejmě o shluk nějakých tajemných částic, ale spíše o tvar v kvantovém poli.
Existují nějaké indicie či důkazy, že tomu tak je? Je-li naše duše kvantovou strukturou, nejspíš můžeme tento svět navštívit či zažít, jako svého druhu psychonauté. Naše vědomá mysl se pohybuje v oblasti toho, co jsme schopni reálně pozorovat – toho, co nazýváme realitou. Naše podvědomá a nevědomá mysl však má blíže ke kvantové realitě. Svědčí o tom například naše sny. Jsou neurčité, rozmazané, proměnlivé a časová souslednost jim nic neříká.
Podle knihy: Rostislav Szeruda, Nový pohled na lidskou duši a vědomí (tiskem 2016)
Napsat komentář