Tento článek je určen primárně pro lucidně snící, aby jim pomohl v dalším postupu a zkoumání tohoto stavu vědomí. Pokud ještě nejste lucidními snílky, berte následující informace jako „ochutnávku“ toho, co všechno reálně můžete zažít ve svých snech, pokud se naučíte probudit (do snu).Robert Waggoner (autor bestselleru o lucidním snění a jeho uznávaný popularizátor) zde nabízí návod na pohyb, létání a „mentální architekturu lucidního snění“.
Za to, že jsem se naučil lépe létat v lucidních snech, vděčím nejchytřejší dívce v deváté třídě, Lanette. Ano, Lanette to dokázala – nebo možná to, co v lucidním snu představovala – ten chytrý deváťácký smysl pro rozkvétající mistrovství, znalosti a ženský intuitivní odhad. To mě naučila moje snová Lanette v lucidním snu:
24.-25. června 1990 – „Létání s Lanette“
„Jsem ve třídě, kde je asi třicet dětí. Podél jedné stěny jsou okna, lavice atd. Podívám se na učebnici na stole a všimnu si, že je pro lidi v sedmé třídě!?!. To mě zmate a začnu si myslet, že sem nepatřím. Otočím se doprava a uvidím Lanette (nejchytřejší holku na základce) a zeptám se jí: „Co je to za třídu? Co je to za třídu?“. Pak se venku začne něco dít – asi bouřka. To mi připadá příliš divné a křičím na všechny něco jako: „Měli bychom tu být všichni!“. Najednou nad námi do třídy vystřelí jasné světlo jako reflektor. Plně si uvědomuji, že jsem při smyslech, a s Lanette letíme vzhůru ke světlu. Vyletíme ven do čtvrti ulic lemovaných stromy vedle střední školy Central Junior High School. Manipulujeme s věcmi kolem nás a já přemýšlím o mechanismu snových simulací. Zajímavé je, že Lanette, jako by mi četla myšlenky, začne vyvolávat principy snových manipulací a letu! V jednu chvíli říká něco jako: „Forma je výsledek“ nebo „Ve formě (tvého přání nebo víry) je výsledek“. Letíme dál… „
(Poznámka: lucidní sen pokračuje dalším dobrodružstvím, pokusem o cestování v čase, ale po probuzení zůstalo výše uvedené, jako jediný princip snové manipulace, který jsem si dokázal vědomě vybavit – předpokládal jsem, že ostatní existuje v mém podvědomí).
V době, kdy se mi zdál lucidní sen „Létání s Lanette“, jsem měl za sebou 15 let lucidního snění – měl jsem tedy spoustu zkušeností. Přesto všechny tyto zkušenosti přinášely otázky:
Proč se mi v některých lucidních snech zdálo létání tak snadné a v jiných tak frustrující?
Proč jsem minulý týden mohl létat jako Superman, ale tento týden se sotva drápu po snovém nebi.
Naštěstí jsem měl tu zjevnou smůlu, že jsem vyrůstal v Kansasu a učil se o snění (jak Castaneda nazýval lucidní snění) v prostředí s malou podporou nebo vedením od ostatních a s nutností spoléhat se prvních šest let jako lucidní snílek na vlastní analýzu a objevování. Z toho pramenila hluboká touha pochopit principy lucidního snění.
V dnešní době se dá na internetu klikat od jedné lucidní techniky k druhé (některé z nich se zdají být užitečné, jiné pochybné), ale málokdy se setkáme s vyjádřením základních principů – mentální architektury lucidního snění.
Vzhledem k tomu, že lucidní snění má velkou hloubku vrstev myšlení, může být dělení typů létání pro lucidní snílky užitečné i takto:
- Pohyb v bezprostředně vnímaném prostoru
- Pohyb ve vzdáleném vnímaném prostoru
- Pohyb ve zdánlivém vnějším prostoru
- Pohyb do nevnímaného prostoru
- Přesun do jiných úrovní
Vezměme tyto úvahy a prozkoumejme je dále.
Pohyb v bezprostředně vnímaném prostoru
Stále si vzpomínám na raný lucidní sen, kdy jsem si v dětství lucidně uvědomoval, že jsem na zahradě před domem u našich platanů. Slastně se stávám lucidním a rozhoduji se létat. Vyskočím několik metrů do vzduchu! Najednou, visíc v prostoru, si říkám: „Co teď?“.
Pro mnoho začínajících lucidních snílků se létání v bezprostředně vnímaném prostoru jeví jako primární cíl. Dostat se z bodu A do bodu B by mělo být snadné – koneckonců se vám to zdá, ne? Zatímco pro mnohé je to snadné, pro jiné je pohyb frustrující. Zaseknou se, nemohou letět nebo se pohybují jen s extrémním úsilím.
Co se děje?
Zaprvé, mnoho začínajících lucidních snílků přenáší očekávání fyzického prostoru do psychologického prostoru lucidního snu. Zopakuji to ještě jednou: mnoho lucidních snílků vnáší do psychologického prostoru lucidního snu fyzická prostorová očekávání.
Je smutné, že začínající lucidní snílci bezmyšlenkovitě promítají představu fyzického úsilí do snového prostoru. Při lucidním snění chodí, šplhají, plavou vzduchem, přičemž používají úsilí fyzického typu. Jejich fyzické jednání v lucidním stavu je frustruje, aniž by si uvědomovali, že frustraci způsobuje jejich nesprávná víra ve fyzické jednání.
Řešení se samozřejmě zdá být docela jednoduché: Uvědomte si, že když jste lucidní,
1) existujete v psychologickém prostoru a
2) lépe fungujete pomocí psychologických principů.
Jak poznáte, že máte fyzický vztah k psychickému prostoru snů? No, upřímně řečeno, poznali byste to na své reakci na lucidní stav. Pokud vidíte, že se v prostoru vztahujete fyzickým způsobem, naznačuje to, že na určité úrovni věříte nebo cítíte, že prostor je fyzický nebo fyzicky podobný. Pokud naopak vidíte, jak se v prostoru vědomě vztahujete nefyzickým způsobem (prolétáte zdmi, měníte gauč na křeslo, létáte hlavou dolů atd.), naznačuje to, že věříte nebo chápete prostor jako psychologický.
Plavání prostorem- pád prostorem
Mnoho začínajících lucidních snílků zažívá létání ve snovém stavu jako plavání prostorem – já jsem to určitě zažil. Jako plavec hladící prsa ve vzduchu jsem pohyboval snovýma rukama a snovýma nohama a plahočil se vpřed a usilovně dělal pokroky. Co to naznačovalo o mých přesvědčeních/očekáváních? Jako lucidní „plavec“ jsem si uvědomoval, že mohu „létat“, ale plaváním jsem projevil přesvědčení o nutnosti fyzického pohybu! V této fázi jsem tedy stále vykazoval stopy přesvědčení o potřebě fyzického pohybu v psychologickém prostoru snů.
Mnoho začínajících lucidních snílků si také během letu všimne, že nabírají zdánlivou výšku. Vidí pod sebou domy nebo stromy a sotva tomu mohou uvěřit, že letí! Přesto se často a nevysvětlitelně stává, že začínající lucidní snílek náhle začne padat z vesmíru a zneklidní! Co se stalo? Vstoupila fyzická gravitace do psychického prostoru? Nebo naopak mohla pád aktivovat (fyzicky orientovaná) obava z nabytí výšky? Spustilo jejich nové „zaměření“ na zem a předměty pod ní reakci na pád? Pravděpodobně ano.
Nepochybně lze tento typ „pádu“ v lucidním snu vysledovat zpět k „chybě pilota“, řekněme. Buď lucidní snící přenesl fyzikální představy/přesvědčení (například o gravitaci) do psychologického prostoru snu, kde tyto představy/přesvědčení slouží k omezení lucidního snícího. Nebo se lucidní snící začal soustředit na zem a předměty pod ní, možná s trochou obav, a toto nové zaměření a obavy ho „zatížily“.
V psychologickém prostoru existuje zaměření na strach a obavy jako omezující faktory. Když se soustředíte na obavy, přitahujete obavy. Když se soustředíte na svůj cíl, přitahujete svůj cíl. V psychologickém prostoru záleží na zaměření.
Plavba snovým prostorem se zdá být v pořádku, když má člověk k dispozici krátkou vzdálenost. V některých lucidních snech, když se chci pohybovat v prostoru o velikosti místnosti, stále lehce a prakticky bez námahy proplouvám místností. Co na to říct – je to skvělý pocit! Ale co když se člověk chce dostat dál? Co když člověk v lucidním snu uvidí zajímavý bod, vzdálený asi 200 metrů? Pak se omezení snového plavání projeví ještě více a člověk musí objevit lepší přístup.
Létání a la Superman
Jiní mohou zaujmout zcela jiný úhel pohledu a napodobit Supermana. Vědí, že sní, a tak jednoduše natáhnou ruce rovně a začnou létat. Tito lucidní snílci si uvědomují, že psychologický prostor snění umožňuje provádět super výkony, takže létání jako Superman (nebo vznášení se či kouzelný koberec) se stává možným! Je neuvěřitelné, že při správném očekávání a soustředění se vznášejí a létají relativně snadno, jako v tomto lucidním snu z dubna 1983:
„Jsem venku podél zátoky a pohled na vodu mě přivádí do létací nálady, takže jsem teď napůl lucidní a vzlétám. Rozhodnu se, že se jen tak tak sklouznu nad hladinu. Je to vzrušující. Přibližuji se jako vlaštovky, které kloužou nad jezery. Najednou vystřelím přímo vzhůru a při pohledu dolů vidím na zátoce tři skvrny – ty skvrny, jak intuitivně vím, jsou „energetická centra“.
Pokud dodržují zásady psychologického prostoru, jsou ve svém létání úspěšní. Pokud se však soustředí na obavy, například: „Ach, dostávám se příliš vysoko!“, věci se zvrtnou. Pokud si osvojí omezující přesvědčení/očekávání, např: „Lze letět jen touto rychlostí,“ psychologický prostor se přizpůsobí tak, aby odrážel toto přesvědčení/očekávání. Zdá se, že váš psychologický prostor je do značné míry reakcí na vaši psychiku.
Lucidní snící se učí, že mohou překonat omezující nebo negativní přesvědčení/očekávání a zaměření na obavy nebo strachy. Tyto věci překonávají náhlým přechodem k soustředění svého záměru a vůle na daný problém nebo vyvrácením omezujícího přesvědčení/očekávání. Ve většině případů náhlé přepnutí na nové zaměření nebo nové očekávání umožní lucidnímu snícímu dosáhnout svého cíle.
Setkal jsem se však s jednou snovou postavou, která měla na létání Supermana jiný pohled:
5.-6. srpna 02, tento lucidní sen jsem nazval: „Mnoho druhů létání….“. „Stal jsem se lucidním a udělal jsem řadu věcí. Říkám jednomu chlápkovi, který vypadá jako Robin Williams, že chci vědět všechno, co se dá o létání ve snech. On suše odpoví: „Není jen ten supermanovský druh létání.“ A já mu na to řeknu: „To je v pořádku. Říkám: „Ano.“ Zavrtí hlavou a vysvětlí: „Musíte pochopit, že existuje mnoho různých druhů létání.“ Odmlčí se. „Létají jungamoni, hugamoni a tagamoni a pak je tu….“ (Pokračuje dalšími čtyřmi zvláštními názvy létání). Snaží se poukázat na to, že pro různé typy lucidního létání jsou zapotřebí různé typy lucidního prostředí. Nejlepší je použít ten nejvhodnější. Supermanovo létání se zdá být velmi skromnou úrovní. Pokračuje dalšími informacemi o používání myšlenek (mentálních asociací) a létání. Má pomocníka, který vypadá jako CW….“.
Zajímavá myšlenka: Různá lucidní prostředí naznačují různé typy lucidního létání.
Projekční síla – létání a la Spiderman
Všichni známe Spidermana. Vystřeluje pavoučí sítě na budovy a předměty a pak je používá k létání. Na rozdíl od Supermana, který se chystá létat a jednoduše to očekává nebo si to přeje, Spiderman promítá pavučiny, které používá k létání. Bez pavučin nelétá. „Proč o tom mluvíme?“ zeptáte se možná.
V některých případech lucidního snění „projektujeme“ sílu na objekty v lucidním snu a tuto projektovanou sílu pak používáme k létání. Vezměte si například tento lucidní sen:
„Když se ocitnu v lucidním snu, uchopím modrý sandál, který letí! Držím se ho, zatímco tento sandál letí zipem po místnosti – radostně se držím a žasnu nad rychlostí modrého sandálu.“
Nebo: „Stojím na svahu kopce a při jasném vědomí se rozhodnu dotknout se křídla letadla. Najednou začne křídlo letadla levitovat, a tak ho použiji, aby mě dopravilo tam, kam chci. Zavěsím se na něj a ono letí do míst, která chci navštívit. Zjišťuji, že je to velmi snadné.“
Ačkoli sandál i letadlo mají v jistém smyslu asociaci s pohybem, stále mě překvapují lucidní sny, v nichž jako bych „promítal sílu do druhého“ a létal. Po probuzení si obvykle připomenu, že sandál nebo letadlo vzlétly díky mé víře a očekávání – ale vždycky si říkám: „Proč promítáme sílu do jiných osob nebo do jiných věcí?“
Soustředěná pozornost se záměrem
Jednou z metod jak se pohybovat v lucidním snu je „soustředěná pozornost se záměrem“. Jak název napovídá, člověk se hluboce soustředí na cíl a zamýšlí se tam dostat. Člověk tedy upustí od ostatních starostí, možností, obav a nápadů a jednoduše se soustředí pouze na cíl, přičemž se tam „projektuje“.
Vidíte, že se člověk nezabývá tím, „jak“ se tam dostane – jestli poletím jako Superman, nebo se budu vznášet na kouzelném koberci – jakou rychlostí nebo v jaké podobě? Při tomto typu pohybu se člověk soustředí výhradně na cíl. Všechny ostatní otázky odpadají. Soustředění se na cíl jako na jedinou věc a následné projektování sebe sama na toto konkrétní místo, psychologicky řečeno, dělá své.
Jak se člověk „projektuje“ na vrchol hory? Obecně řečeno, člověk se soustředí výhradně na vrchol hory a pak tam umístí své vnímání. Někomu se může zdát, že si tam „představuje“ sám sebe, nebo si představuje, že se tam dotýká nejvyšší skály, ale v každém případě se zaměření člověka řídí jeho přáním a člověk se tam prostě ocitne – tam na vrcholu hory.
V tomto úryvku z lucidního snu z roku 2002 letím s přítelem:
„Vnímám, že prostředí je prostě „Příliš snové“. Pak se o tom přesvědčím (a lucidně si to uvědomím).Říkám kamarádovi: „Letíme! Ukážu ti, jak na to,“ chytnu ji za ruku a letíme asi padesát metrů. Tohle uděláme ještě několikrát – letíme asi 50 stop. Pokaždé se zlepšuje. Nakonec jí řeknu, že abyste mohli snadno létat při jasném vědomí, musíte „vidět sami sebe tam, kde chcete být“. Ukazuji na vzdálené auto a říkám: „Vidíš se tam a pak letíš, je to snazší.“ „A co když se tam vidíš?“ ptá se. Dělám si z ní legraci a smějeme se tomu. Snadno tam doletíme. Projdeme bránou a vejdeme do krásné zahrady – je to jako miniráj.“ Všichni se usmívají.
V dalším příkladu vidím, kde chci být, a cítím, jak mě to k tomu „táhne“:
3.-4. května 2006 – „Pozor na soustředění“„Zdá se mi, že jsem na ulici v sousedství za slunečného dne. Zem pokrývá spousta sněhu. Všimnu si jednoho místa, kde stéká voda a vytváří ve sněhu velkou díru, obklopenou načechraným, nereálně vypadajícím sněhem. Najednou mi to připadá příliš „snové“ a říkám si: „To je sen!“ V tu chvíli vím, že je to lucidní sen. Vzlétnu a letím vzhůru. Snadno nabírám výšku a asi půl míle daleko přes velké pole vidím budovu školy. Natáhnu ruce a’la Superman a řeknu si, že se budu soustředit na jeden roh budovy a přitáhl ji k sobě – jak se soustředím, bez námahy zrychluji směrem k budově – a dorazím tam za vteřinu….“.
Silové soustředění
Další metodou, jak se pohybovat po velkém vnímaném prostoru, může být tzv. „chtění“. Všichni máme zkušenost s používáním fyzické síly, abychom něčeho dosáhli, a vůli lze přirovnat k „psychické síle“. Otevřít plechovku coly se zdá být jednoduché, člověk vloží prst pod zátku a zatáhne. Ale pak si představte, jak otevíráte nepoddajnou skleněnou nádobu. Uvědomíte si, že se nechce otevřít, a tak sáhnete hluboko dolů a vyvinete tlak, sílu, násilí a emoce, abyste ji otevřeli!!!
V lucidním snu může být síla přání taková. Člověk si v lucidním snu hluboce přeje nějaký výsledek, a tak použije vnitřní tlak, sílu, moc a emoce, aby se to stalo. Hloubka chtění se často zdá být rovna emocím, které za ním stojí. Některé „chtění“ v lucidním snu se tedy zdá být poměrně skromné, ale při jiných příležitostech může frustrovaný lucidní snílek psychicky vybuchnout silovým soustředěním, aby dosáhl vytouženého cíle. Lucidní „chtění“ smete všechny překážky jako tsunami touhy.
Úmysl a vůle se zdají být podobné, protože obě realizují činnosti, ale existují mezi nimi jemné rozdíly. Zdá se, že vůle existuje jako moc nebo síla. Záměr se zdá existovat jako soustředěné zaměření.
Tento lucidní sen ze 7.-8. října 04 mě zastihl, jak vtahuju do „energie“ lucidního snu. Cítil jsem, že jsem se konečně otevřel obrovskému zdroji lucidního snění. Pak jsem si přál letět: „Cítím se stále energičtější a začínám létat. Přitom vím, že mohu letět jakoukoli rychlostí a řítit se vpřed do tmy. Najednou se mi zdá, že jsem vstoupil do jakéhosi šedého prostoru vyplněného malými kousky zářivého světla velikosti kapsle (zdá se, že jsou asi z 90 % tvořeny zářivě bílým světlem s koncem, který svítí oranžovo-rezavě), které se rozptylují kolem mě. Vypadá to krásně jako abstraktní obraz.“
V jiných lucidních snech jsem viděl, že při použití vůle v letu všechny barvy proudí dohromady, jako by se člověk pohyboval tak rychle, že se obrazy rozmazávají.
Při větším množství zážitků z lucidních snů se pohyb na větší vzdálenosti zdá být přirozený a normální. Člověk si začne vytvářet novou mentální konstrukci víry/očekávání, v níž se mu pohyb v lucidním snu zdá přiměřený dané situaci. Člověk se v psychologickém prostoru lucidních snů cítí bezpečně; cítíte to a je to vidět.
Výňatek z lucidního snu z 23. září 1997:
„Létám kolem a dělám legrační věci, mluvím s lidmi atd. Nemám žádné obavy z toho, že tento lucidní sen skončí – je to skvělé. Nakonec se rozhodnu vzlétnout na noční oblohu nad stromy. Je to, jako bych byl pneumaticky vytažen vzhůru, bez námahy. Dívám se dolů a vidím, jak se domy, ulice a stromy zmenšují a zmenšují. Dostávám se do euforie a říkám si: „To je ale krásný svět!“ A tak se mi zdá, že jsem se dostal do euforie. Všechno mi připadá tak bezpečné a čisté – jako by to stvořil Bůh. Čím výš stoupám, tím víc vidím světlo…“
Přesun do zdánlivého vesmíru
Jakmile se člověk stane zkušenějším lucidním snílkem, může přijít čas, kdy si bude přát cestovat do zdánlivého vesmíru, nebo slovy kapitána Kirka ze Star Treku „odvážně se vydat tam, kam se ještě nikdo nevydal“.
Při své první zkušenosti se zdánlivým „vesmírem“ jsem se tam prostě ocitl:
„Jsem tu s přáteli. Je tu pěkná tma. Jsme tak trochu v domku na stromě, ale není to nikde – není to s ničím spojené. Stanu se lucidním a rozhodnu se letět – je to neuvěřitelný výlet – uvědomím si, že letím vesmírem, a uvědomím si, že letím časem – nějak se prostor rovná času a nějak se ten prostor nafoukne – místy je hustší než jinde. Pak kolem mě v jednu chvíli proletí dvojice s jasně fialově červeným svítícím špagátem. Beru provázek a používám ho proti ztrátě gravitace – pomáhá mi v pohybu. (Před sebou vidím étericky intenzivní barevné světlo vycházející z různých provázků nebo struktur podobných kořenům v prostoru) Držím se svého svítícího provázku a prostě letím a padám a nikdy se nebojím. Není tu nic, do čeho bych mohl narazit – bylo to úžasné!“
V lucidních snech se často objevuje noční obloha s měsícem, hvězdami a dalšími věcmi. Najednou se rozhodnete: „Hej, já chci cestovat vesmírem!“. — A vyrazíte! No a od té chvíle se to může vyvíjet různými způsoby, očekávanými i neočekávanými:
Lucidní sen /O planetě s prstenci
„Stávám se lucidní v domácím prostředí se spoustou lidí z rodiny kolem, něco jako piknik. Nějakým způsobem se stávám lucidním a zjišťuji, že mé ovládání letu bylo vynikající. Létal jsem z místnosti do místnosti – přenášel jsem věci. Vzpomínám si, že jedna žena byla svůdná, ale to jsem ignoroval.
Myslím, že jsem si myslel, že bych měl vyletět ke hvězdám. Tentokrát jsem letěl a letěl, hlouběji a hlouběji do vesmíru. Nemohl jsem uvěřit, jak daleko letím – míjel jsem planety. Zastavil jsem se, abych se podíval na jednu planetu s prstenci. I některé její měsíce měly prstence – takové oranžovozlaté. Šel jsem dál a dál. Nakonec jsem se rozhodl vrátit a proletět prstenci. Zamířil jsem k nim.“
Lucidní sen/ 10 000 hvězd
„Mám jasno a létám kolem své postele. Vzpomínám si na teorii o poloze ve snu Carlose Castanedy, a tak se srovnám se svým spícím tělem (asi čtyři metry nad ním), zavřu oči a řeknu: „Chci se probudit v dalším snovém světě.“ A pak se probudím. Přemýšlím o úrovních snění. Najednou cítím energii a vylétnu přímo z domu (jako z domu mého dětství). Zdá se, že noční obloha září deseti tisíci hvězdami. Všímám si, jak se mi všechno zdá skutečné, když letím kolem. Letím dolů k ovocným stromům a dotýkám se jejich voskových listů. Vidím, jak kolem prochází kočka.
Přemýšlím, jak je život skvělý, a obdivuji hvězdy nad sebou. Vzpomínám si, že jiní létali ke hvězdám, a rozhodnu se: „To udělám taky.“ A pak si uvědomím, že jsem se vznesl do vzduchu. Když letím vzhůru ve stoje, hvězdy jasně září, pak se najednou začnou shlukovat do obrazců a symbolů (trojice tří kruhů, pyramidové obrazce, propojené geometrické útvary, Davidova hvězda – vše obkreslené zářícími zlatě osvětlenými hvězdami) a pak symboly odletí! To se děje stále – další skupiny se spojí, vytvoří nový symbol a pak odletí – až nakonec téměř všechny hvězdy zmizí.“ Sledoval jsem to s opravdovým úžasem a přemýšlel jsem, zda hvězdy a souhvězdí existují jako skutečné vyjádření čistého symbolického významu.“ To. Vzpomínám si, že jsem při tom cítil brnění energie a měl jsem úžasný smyslový zážitek.
Vzpomínám si, jak jsem jednou slyšel jednoho kolegu, který měl lucidní sny, říkat, že kdykoli se mu zdají lucidní sny o vesmíru, nemůže si pomoct, ale musí se ptát, jestli se opravdu přesouvá hlouběji a hlouběji do vnitřního prostoru. Tyto zážitky byly často hluboké a rozšiřovaly mysl, ale byla to cesta do nitra? Jeho postřeh mě zaujal, protože jsem měl po probuzení podobné myšlenky – byly to cesty do hlubokého vnitřního prostoru?
Přesun do zdánlivého vnějšího prostoru a skrze něj může být pro lucidní snílky úžasným dobrodružstvím. Někdy v noci, až budou vhodné podmínky, to zkuste.
Přesun do nevnímaného prostoru
Dobrá, řekněme, že se člověk chce v lucidním snu přesunout na velkou vzdálenost. Například se člověk ocitne v lucidním vědomí ve svém bytě v New Yorku a pak se rozhodne zkusit navštívit přítele v Los Angeles . Jak si člověk vyjedná tuto cestu dlouhou 2 456 mil?
No, sestavme si letový plán. Můžeme se do Los Angeles dopravit na prsou? Ne, nejsme tak silní a trvalo by to příliš dlouho. Můžeme letět jako Superman? No, můžeme to zkusit, ale i kdybychom letěli rychlostí 500 km/h, stejně nám to bude trvat 5 hodin! Nemohli bychom prostě letět rychleji? I při rychlosti 2 500 km/h by nám to trvalo hodinu – a už se vám někdy stalo, že by lucidní sen trval tak dlouho jako hodinu?
Rychle vidíme, že tyto standardní techniky lucidního létání používané v bezprostředně vnímaném prostoru mají v těchto případech omezenou hodnotu. Potřebujeme překonat dlouhé vzdálenosti v krátkém čase. Jak to udělat?
Opět se opíráme o principy lucidního snění. Uvědomujeme si, že v lucidním snu existujeme v psychologickém prostoru, kde fyzická vzdálenost nemá příliš velký vnitřní význam (pokud ovšem nevěříme, že na fyzické vzdálenosti záleží!), a proto vyvíjíme techniky, jak se rychle pohybovat psychologickým prostorem s využitím našich psychologických nástrojů, jako je soustředění, záměr, vůle a očekávání/víra, jak je vidět na tomto příkladu:
Lucidní sen: „Skalní stěna – Arktida“.
“ Zdá se, že jsem na stopě. Jak jdu dál, uvědomuji si, že stezka jako by končila na úpatí mohutné načervenalé skalní stěny – je obrovská. Chvíli zírám na skalní stěnu a prostě si uvědomím, že „tohle je sen!“.
S tím se přinutím vzlétnout vzhůru a letím dál, zatímco přemýšlím o tom, co chci udělat. Najednou mě napadne, že mohu snadno letět kamkoli, a tak se rozhodnu (soustředěný záměr) letět „do Arktidy“. Stejně náhle začnu zrychlovat oblohou a pak jako by se vytvořila „nebeská jeskyně“ (jako červí díra) , proletím jí a najednou přistanu obličejem dolů v arktickém sněhu.
Páni! – to byl trochu šok a ne zrovna hladké přistání – téměř okamžitě jsem se ocitl obličejem dolů ve sněhu. Sníh byl extrémně prachový, takže jsem ho stále odhrnoval a hledal skálu, ale našel jsem jen křišťálově čistý led. Začal jsem přemýšlet, co mě vůbec vedlo k tomu, abych se do Arktidy vydal. Probudil jsem se do fyzické reality.“
Po letech lucidního snění jsem si samozřejmě na „efekt červí díry“ zvykl a moc jsem nad tím nepřemýšlel. Ale v prvních lucidních snech jsem se cítil šokován, když jsem se pohyboval tímto efektem červí díry. Vzpomínám si, že jsem viděl film „Kontakt“ (postava Jodie Fosterové používá futuristický stroj, aby se zřejmě pohybovala v čase), když procházela červí dírou světla, vibrací a zvuku – a šokovalo mě, jak podobně se mé zážitky (z předchozích desetiletí) odrážely v této hollywoodské verzi.
Je zřejmé, že soustředěný záměr může být využit i v jiných formách k pohybu nevnímaným prostorem.
Technika D’Urso „Za mnou“: Beverly D’Urso, jedna z hlavních LaBergových výzkumných subjektů, mi o této technice řekla. Začala se zajímat, proč se namáhat létáním a létáním, aby se někam dostala, když může jednoduše zamýšlet, že to místo bude „přímo za mnou“, až se otočí, aby ho našla?
Z jejích internetových stránek: http://beverly.durso.org/sur_final/sur_final.html (použito se svolením):
„Jak jsem dozrávala ve svých schopnostech lucidního snění, mohla jsem létání zcela eliminovat tím, že jsem si pouze představila, kam chci jít, a místo se objevilo přímo za mnou.“
Beverly zjevně pochopila, že zacházení s „prostorem“ lucidního snění zahrnuje celou řadu nových pravidel a uvědomění a v lucidních snech si tyto principy můžeme demonstrovat.
Variantní techniky: Při této technice se člověk soustředí na místo, které chce navštívit, a pevně zamýšlí, že se bude nacházet na druhé straně zdi nebo zrcadla nebo za dalšími dveřmi. Pak projde zdí, skočí do zrcadla nebo otevře dveře a pevně očekává, že zažije místo na druhé straně. Někdy pomáhá slovně oznámit svůj záměr, například: „Až otevřu tyto dveře, budu v Central Parku !“.
Točení nové snové scény – tuto techniku zpopularizoval LaBerge ve své knize „Lucidní snění“. Tuto techniku vyvinul za účelem „zabránění probuzení a vytváření nových lucidních snových scén podle libosti“ (str. 119), což pomáhá, když člověk cítí, že lucidní sen může skončit. LaBerge navrhuje, aby si člověk během točení opakovaně připomínal, že „sním“, a čekal, až se objeví nová snová scéna.
Jakmile jsem si přečetl jeho první knihu a pochopil tuto techniku, její načasování (na konci lucidního snu) a očekávaný výsledek, pak jsem měl s jejím používáním úspěch. Ve většině případů se nová snová scéna znovu objevila a já pokračoval v lucidním snu.
“ Stal jsem se lucidním a začal jsem se točit. (Vidím) Světle zelený obraz. Pak (jsem se viděl) uvnitř pastelové světelné koule, ve které jsem letěl po podlaze v kruhu kolem osy. Pomyslel jsem si: „Měl bych se podívat po symbolech“. Pak jsem uviděl čtyři barevné tečky. Pak další čtyři. Letím dál a rychleji. Rozhodl jsem se, že se budu točit směrem dolů.“
Vidíte, že mé použití tohoto postupu bez „očekávání“ a uprostřed lucidního snu vedlo k dramaticky odlišným výsledkům – cítil jsem se téměř jako elektron v nějakém lucidním atomu. To naznačuje, že mnoho technik lucidního snění poskytuje hodnotu pouze jako „struktura očekávání“, na kterou můžeme promítnout svou mentální energii směrem k žádoucímu výsledku. Samy o sobě nemusí mít tyto „techniky“ žádnou vnitřní souvislost s výsledkem.
LaBerge také poznamenal, že „tyto výsledky naznačují, že takové přemýšlení o očekávání by mohlo být použito k vytvoření přechodů k jakékoliv snové scéně, kterou lucidně snící očekává“. (str. 121). Z tohoto důvodu jej někteří z nás, lucidních snílků, používají jako prostředek k cestování v psychologickém prostoru do nových zdánlivých fyzických lokalit.
Oznamování záměru
Stejně jako mnoho jiných lucidních snílků jsem přemýšlel o tom, že bych se pokusil navštívit někoho vzdáleného. Jak to udělat? No, zdálo se, že kdykoli jsem lucidnímu snu důrazně „oznámil svůj záměr“, podařilo se mi to. Někdy v těchto lucidních snech zažívám pohyb „červí dírou“ nebo „mlhou“ či tmou.
Protože jsem nikdy nenavštívil jednu známou lucidně snící (o které jsem věděl, že žije v San Jose , Kalifornie, 1500 mil daleko), rozhodl jsem se, že ji zkusím navštívit.
Lucidní sen:“ Pozdě odpoledne jdu s velkým psem po klikaté, zatáčkovité silnici. Vidím velké stromy a domy odsazené od silnice…..Nějak to tu vypadá jako v Moundsville , Západní Virginii poblíž řeky Ohio. Zastavím se u jednoho domu a oni mě pustí dovnitř. Chlapík se představí a dá mi vizitku. Jdu do kuchyně, kde mi něco připadá zvláštní nebo podivné. Najednou si řeknu: „Tohle není nic jiného než sen!“. Cítím obrovský příliv energie. OH!
Začínám přemýšlet, že bych měl kontaktovat LM, a zajímá mě, jestli má podobný sen nebo nějakou variantu lucidního snu. Prolétnu domem a vzlétnu k temné večerní obloze. Jak letím, několikrát řeknu: „LM, Kalifornie „. Ten pocit je jako rychlý pohyb v mlze z mléčné čokolády. Nakonec jsem v tmavé ložnici jejího domu a přemýšlím. Ale cítím, že je na druhé straně chodby. Ve tmě rozeznávám skříň po své levici. Zamířím ke dveřím a volám její jméno. Dojdu k opěradlu židle a přidržím se ho. Cítím se zablokovaný, když stojím čtyři metry ode dveří. Začíná mě přepadat frustrace a je mi jasné, že sen skončí.“
Poslal jsem jí svůj nákres pokoje, který potvrdila, že vypadá velmi podobně jako ložnice na druhé straně chodby, a potvrdila i další detaily. Příhody, které mají schopnost potvrzení nebo ověření, nutí člověka přemýšlet o povaze některých lucidních snových cest.
Ve většině případů manipulace s nevnímaným prostorem člověk jednoduše používá svou vůli nebo záměr s jasným zaměřením. Na této úrovni lucidního snění člověk jedná s vysokou mírou jasnosti a jistoty.
Přechod na další úrovně
Až dosud jsme se zabývali běžnými problémy, s nimiž se začínající a středně pokročilí lucidní snílci setkávají – pohybem ve vnímaném prostředí, pohybem v kosmickém prostředí a manipulací s nevnímaným prostorem atd. Potenciálně se lucidní snící může přesunout do dalších úrovní prožitku. To však zahrnuje hlubší otázky opuštění víry a očekávání a předání vůle a záměru snění – přesto to pro některé lucidní snílky představuje zcela novou dimenzi, kterou je třeba zvážit – a pro mě možná další článek
V tuto chvíli tedy můžete vidět hrubý nástin některých tajemství pohybu v lucidním snu:
- Pokud se nacházíte ve fyzickém prostoru, používejte k pohybu a létání fyzické prostředky.
- Když jste v psychologickém prostoru (jako je lucidní sen), používejte k pohybu a létání psychologické principy.
- Pokud budete v psychologickém prostoru trvat na fyzických pohybech, budete nakonec frustrovaní a omezíte sami sebe.
- Využijete-li k pohybu v psychologickém prostoru psychologické principy, budete se shodovat s povahou tohoto prostoru a budete se s ním cítit ve větší harmonii.
- Psychologické principy se objevují jako nová uvědomění a zkušenosti týkající se správného používání víry, očekávání, soustředění, vůle a záměru v lucidním stavu.
Lucidní snění má nepoznanou hloubku s novými odhaleními, která na nás čekají – sotva jsme začali chápat jeho nesmírnost a vhled. Jednoho dne nová uvědomění rozšíří naše přesvědčení a očekávání do větších rozměrů a my se vydáme hlouběji do psychologického prostoru lucidního snění.
Nebo slovy mladistvé sardonické snové postavy, kterou žádám, aby mi ukázala směr zpět do mého hotelu lucidních snů: „Pane, každá cesta je správná.“ A tak se mi zdá, že je to správná cesta.
Přeloženo z originálu „Some Secrets to Moving and Flying in Lucid Dreams“ a zveřejněno s laskavým souhlasem autora, který je autorem bestselleru „Lucidní snění – brána k Vnitřnímu já Robert Waggoner oslovuje nejen ty, kteří jsou v lucidním snění již zkušení (inspiruje je ke zkoumání vědomí za snem), ale i úplné začátečníky.
Napsat komentář