Markéta Jurištová/
Prezentace článku vytvořená pomocí AI: zde/
Asi vás také napadne při pohledu na spící zvířecí mazlíčky: “ Zdají se jim sny, když spí? A jestli ano, tak o čem?“ Já jsem si všimla, že moje kočky ve snu občas trhají packami, jakoby běžely. To stejné jsem pozorovala i u pejska mých rodičů, který ještě ze sna poštěkával.
Známý řecký filozof Aristoteles už více než 300 let před naším letopočtem napsal: „Zdá se, že sní nejen muži, ale i koně a psi a voli; ano, ovce a kozy a všichni čtyřnozí tvorové, kteří rodí živá mláďata; a psi projevují své snění štěkáním ve spánku.“
Vypadá to, že se Aristoteles nemýlil. Bylo zjištěno, že REM fáze spánku, u které byl prokázán snový doprovod, se vyskytuje u všech suchozemských savců s výjimkou ježury australské. Proč má ježura australská výjimku, nevím, ale zřejmě i kdyby uměla mluvit, o snech by vám toho asi moc neřekla. Zajímavým výzkumem zvířecích snů se zabývali v 60 letech minulého století dva francouzští vědci, Michel Jouvet a J. F. Delorme. Možná víte, že při spánku máme paralyzované svaly (kromě očních) a proto, když se nám zdá, že třeba běžíme, ve skutečnosti se nehýbeme. Zvířata to mají stejně, proto výše uvedení vědci zablokovali pokusným kočkám část mozkového kmene, který způsobuje spánkovou paralýzu. Kočky pak ve spánku pobíhaly, lovily, chovaly se agresivně, prostě svým chováním předváděly to, co se jim zdálo. Takže díky tomuto výzkumu víme, že zvířata sní o svém běžném životě – o tom co dělají, když jsou vzhůru.
Ale fyzický pohyb není jediným způsobem, jak nahlédnout do snů a to nejenom zvířecích. Neurologové mají v dnešní době mnoho způsobů jak zkoumat stav mozku při spánku a snění. Mohou humánně nahlédnout do elektrických a chemických aktivit mozkových buněk u zvířat i lidí, když spí. Matthew Wilson, profesor neurověd na MIT (Massachusetts Institute of Technology), a postgraduální student biologie Kenway Louie trénovali krysy, aby běhaly po kruhové dráze. Za odměnu pak krysy dostaly jídlo. Vědci sledovali mozkovou aktivitu zvířat během úkolu a ve spánku. Zatímco zvíře běhalo, jeho mozek vytvořil charakteristický vzorec aktivních neuronů v hipokampu, což je oblast mozku, o které je známo, že se podílí na tvorbě a kódování vzpomínek. Oba vědci poté zkoumali více než 40 zaznamenaných REM epizod krysího spánku. Asi na polovině těchto záznamů našli jedinečný podpis mozkové činnosti, který byl vytvořen při běhu zvířete. Korelace byla tak blízko, že vědci mohli zrekonstruovat, kde by spící zvíře bylo v bludišti, kdyby bylo vzhůru a také, jestli zvíře sní o tom, že běží nebo stojí na místě. Tyto vzpomínky byly přehrávány přibližně stejnou rychlostí, jakou je krysy zažívaly, když byly vzhůru.
Biologové z Chicagské univerzity Amish Dave a Daniel Margoliash se podívali do mozků pěnkav a objevili něco podobného. Tito ptáci se nerodí s melodiemi svých písní uloženými v mozku, své písně se musí naučit. Bylo zjištěno, že když jsou pěnkavy vzhůru, zapojují se při zpěvu konkrétních not určité neurony v části jejich předního mozku. Vědci tak mohli určit, na základě vzorce zapojených neuronů (zapojení neuronů je viditelné na EEG), která nota byla zpívána a rekonstruovat tak celou skladbu od začátku do konce. Později, když ptáci spali, se Dave a Margoliash znovu podívali na elektrickou aktivitu v této části jejich mozků. Zapojení neuronů nebylo úplně náhodné, neurony se aktivovaly popořadě, jakoby pták slyšitelně zpíval píseň, notu za notou. Dalo by se říci, že pěnkavy cvičily své písně, zatímco spaly.
„Evoluční perspektiva naznačuje, že sny plní obecnou funkci napříč druhy a nevznikly jen z nějakého specifického lidského důvodu. Zároveň mohou vyvinuté charakteristiky snů u různých druhů souviset s dalšími aspekty biologie daného druhu, zejména s tím, jak vnímá svět. Naše vlastní sny mohou mít dokonce zvláštní rysy, které je odlišují od snů jiných savců, což by mohlo souviset s kognitivními schopnostmi, ale rozdíly v našich snech ve srovnání se sny jiných savců jsou pravděpodobně malé.Bez ohledu na percepční obsah zvířecích snů bychom měli očekávat, že průběh zážitků ve snech všech zvířat je stejně chaotický (a někdy se opakuje) jako v našich vlastních snech. Pokud tomu tak je, můžeme se jen dohadovat, jak si tyto podivné zážitky vykládají po probuzení. Možná jsou stejně zmatená a fascinovaná jako my. “ Daniel Graham Ph.D., Psychology Today, 2022
Třeba se jednou se svými zvířecími mazlíčky naučíme komunikovat tak dobře, že nám řeknou, o čem se jim zdá, a jestli ví, že se jim to jen zdá.
Napsat komentář