Jan Tichý/
Na tuto otázku se nabízí jedna typicky česká odpověď ….(doplňte si sami). Strach vytváří utkvělé představy, které pak člověka ovládnou až tak, že ztratí zdravý rozum, cit pro věc a soudnost.
Strach zvyšuje bolest, utrpení a závislost. Člověk pod vlivem strachu se stává nenávistný, nesnesitelný. Také nebezpečný, sám sobě či jiným.
A odnáší to jeho nejbližší okolí, kterému nezbyde než se s tím nějak vyrovnat. Je to ale strašně těžké, jaký zvolit přístup? V podstatě existují dva způsoby: po dobrém či po zlém. Po dobrém je cesta, která je trnitá, pomalá, trpělivá. Je vedena snahou tomu druhému neublížit. Trochu připomíná cestu minovým polem. Nevíte, kdy šlápnete na „minu“, kdy něco řeknete a ten druhý si to vztáhne na sebe a vypustí z úst tolik „jedu“, že byste mu nejradši dali facku, nebo odešli. Ještě, že už zvládám, nebrat si to osobně.
Pak se ovládnete a přemýšlíte, zda nevyužít ten druhý způsob. Má jednu nespornou výhodu: šokuje! Protože je neočekávaný a může toho druhého i motivovat, posílit vzdor, reakci typu – já ti teda ukážu, zač je toho loket. Nebo taky srazit na kolena. A ten příkop, co dosud mezi vámi byl, ještě prohloubit, nebo na druhé straně postavit neprostupnou zeď. Stejně se v tom člověk plácá tzv. ode zdi ke zdi.
Asi nejlepší způsob je netlačit na pilu a nechat to koňovi. Na chvíli z toho vystoupit, zpracovat si emoce a pocity a totéž dopřát druhé straně. V debatě být klidný, ale neoblomný. Snadno se to napíše, ale hůře provádí.
Člověk dělá s láskou to, co ho naplňuje. To, co dělá ze strachu, obvykle za nic nestojí. Se strachem je těžké pořízení, ale je z toho cesta ven. Máme možnost svůj strach překonat. A to se začnou dít věci, protože už nám nic nebrání přijmout a dávat lásku.
A tady je sedm rozdílů mezi láskou a strachem:
1. Láska nemá očekávání. Strach je plný očekávání.
2. Láska nemá povinnosti. Strach je plný povinností. Jednáme-li z povinnosti, náš odpor způsobuje, že trpíme. Nedaří-li se nám jednat na základě povinností, pociťujeme vinu.
3. Láska chová úctu nejen k druhým, ale také k nám samým. Strach si neváží ničeho, ani sebe. Jestliže lituji sám sebe, pak si sám sebe nevážím. Jestliže lituji tebe, nevážím si tě.
4. Láska je trpělivá. Strach je netrpělivý.
5. Láska nemá lítost. Strach je plný lítosti, zvláště sebelítosti.
6. Láska je odpoutaná. Strach je naplněn pouty a obavami, že o ně přijde.
7. Láska je laskavá.Strach je příliš zaměřen na sebe, než aby mohl být laskavý.
Proč si přát lásku? Protože ta podporuje zdraví a pocit štěstí. Opusťme ten ničivý a zhoubný strach, zvaný chorobná úzkost, která je životu nepřející a přináší hlavně bolest, nemoci a utrpení. Strach je tak nejspíš hlavní příčinou prožívání „pekla na Zemi“ a v některých hlavách je to peklo nesnesitelné. Oběť strachu je zároveň agresor, protože agresor není nic jiného než oběť svého strachu.
Jo, to všechno chápu, ale dávat lásku úzkostnému člověku je vyčerpávající, únavné. Řešením je dát jen tolik, kolik mohu a kdy vím, že mi to neublíží. Nemohu být s člověkem plným strachu celý den.
A také nebudu takovému člověku upírat polykání antidepresiv. Když je někdo přesvědčený, že jedině to mu pomůže, nechť je. Sám před sebou stejně neuteče, ať je kdekoliv. Vím to, ale nemohu to řešit za něj.
Napsat komentář